Lenin – pomohl Stalinovi a pak toho litoval

Moskva - Vladimír Iljič Uljanov, který později začal používat jméno Lenin, se narodil v rodině školního inspektora a vyrůstal v relativním blahobytu. Postupně se ale z tohoto studenta práv stal profesionální revolucionář, jehož dílo a činnost poznamenaly na dlouhá desetiletí stovky milionů lidí po celém světě. Vůdce bolševické revoluce z roku 1917 byl teoretikem totalitního systému a podle většiny historiků by Stalinův bolševický teror bez Lenina nebyl tím, čím byl. 

Pávě Lenin také navrhl do čela Sovětského svazu Stalina, přičemž později pak opět Lenin marně varoval před Stalinovým hladem po moci i před jeho špatnými charakterovými vlastnostmi. Když Lenin zemřel, rozhořel se o vedení strany boj. O tři roky později Stalin nad protivníky zvítězil a začala jedna z nejtragičtějších epoch v dějinách lidstva. Lenin zemřel těžce nemocný a odstrčený od řízení země 21. ledna 1924 v Gorkách u Moskvy. Jeho tělo bylo po smrti balzamováno a vystaveno v mauzoleu v Moskvě. Revoluční ikona dodnes přitahuje davy turistů, ale jeho kult po rozpadu SSSR uvadl. 

Dubnové teze: „Všechnu moc sovětům“

Lenin se po 17 letech v emigraci vrátil do Ruska v dubnu 1917 a představil známé dubnové teze, jejichž jádrem bylo pověstné heslo: „Všechnu moc sovětům!“ Po neúspěšném červencovém pokusu bolševiků o převrat musel Lenin uprchnout do Finska a začal měnit strategii - na své kolegy začal naléhat, aby se věnovali přípravě ozbrojeného povstání. Bolševiky tehdy financovalo Německo, které chtělo vyvolat v Rusku chaos. Německo například vypravilo vlak, ve kterém Lenin v dubnu přijel do Ruska. 

V září v řadě důležitých sovětů, které během dvojvládí tvořily paralelní mocenské centrum k vládě Alexandra Kerenského, došlo k přesunu poměru sil ve prospěch bolševiků a v říjnu se sešlo ilegální zasedání ústředního výboru, které rozhodlo o puči. To už byl v Petrohradě Lenin, který vypracoval plán převratu, organizaci měl na starosti Lev Trockij. 

VŘSR: Nenápadný puč - 6 mrtvých na straně útočníků

Převzetí moci bylo dokončeno 7. listopadu 1917, podle starého ruského kalendáře to bylo 25. října. Útok na Zimní palác zahájil ve 21:40 výstřel z křižníku Aurora. Tehdejší sídlo vlády bránila jen hrstka kadetů a ženský prapor. Při nenápadném puči, který byl později pojmenován jako Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR), zahynulo jen šest lidí na straně útočníků, ve městě normálně fungovala doprava, obchody či divadla. 

Podle jednoho ze spoluautorů Černé knihy komunismu Nicolase Wertha byla revoluce „pouze pučem násilně vnuceným pasivní společnosti a výsledkem obratného spiknutí, zosnovaného hrstkou disciplinovaných a cynických fanatiků“. Ke klíčovým vlastnostem vzdělaného Lenina patřily podle historiků právě obratnost, radikálnost, přesvědčení o vlastním úspěchu a odhodlanost použít neomezeného násilí.

Vlády se poté ujal nový orgán, složený jen z bolševiků - Rada lidových komisařů s Leninem v čele. Trockij se stal lidovým komisařem zahraničních věcí, komisařem pro národnostní otázky se stal Stalin. Po podepsání Brestlitevského míru v březnu 1918 bolševici rozehnali Ústavodárné shromáždění poté, co v něm nezískali většinu. Znárodnili půdu a velké podniky, v bankách omezili soukromé aktivity a pomocí „rudého teroru“ se začali vypořádávat s opozicí. Nechvalně proslulou se stala Leninem zřízená tajná policie Čeka. „Musíme zabavovat veškeré obilí a všechen majetek vzpurných kulaků, věšet jejich vůdce,“ přikazoval například podle historika Dmitrije Volkogonova Lenin. Jindy zase zdůrazňoval, že „čím větší množství reakcionářských kněží a reakcionářské buržoazie bude zastřeleno, tím lépe“. 

Lenin se narodil 22. dubna 1870

0v Simbirsku (dnešní Uljanvsk) a v jeho žilách kolovala kalmycká, německá i židovská krev. V dětství ho zasáhly dvě tragédie - v roce 1886 mu zemřel otec a v květnu 1887 byl popraven jeho starší bratr Alexandr za účast na atentátu na cara Alexandra III. Rodinné drama přispělo k radikalizaci Lenina, navíc ve stejný rok byl coby bratr „teroristy“ a politický aktivista vyloučen z právnické fakulty Kazaňské univerzity. Studium práv nakonec dokončil externě v roce 1891 na univerzitě v Petrohradu. Kromě právnické praxe se ale opět začal věnovat politické činnosti a stále více propadal marxismu, který se snažil aplikovat na ruské podmínky. 

V letech 1895-1898 byl poslán za revoluční agitaci do vyhnanství na Sibiř, do vsi Šušenskoje, kde se věnoval studiu a odpočinku. V roce 1898 se zde oženil s Naděždou Krupskou a dalších 17 let (1900-1917) žil v exilu - pobýval v Paříži, Německu, Londýně a ve Švýcarsku. V tomto období vydával levicový časopis Iskra a řadu děl o revolučním hnutí (například Co dělat?, Imperialismus, nejvyšší stádium kapitalismu) a byl aktivním členem Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDRSR). První mezník Leninova politického života přišel v roce 1903, kdy na sjezdu strany došlo k rozkolu mezi menševiky a bolševiky. Lenin se stal vůdcem bolševické frakce a v roce 1912 založil v Praze bolševickou stranu. Hlasatelem bolševických myšlenek se stal list Pravda.