Smutný osud špiona Garyho Powerse

Sverdlovsk - Během studené války podnikly USA několik tisíc špionážních letů nad území Sovětského svazu či k jeho hranicím. Kolem 20 letounů bylo sestřeleno a na 130 letců se dodnes „pohřešuje“. Štěstí v neštěstí měl ale pilot špionážního letounu U-2 Gary Powers, který byl sestřelen 1. května 1960 u Sverdlovska (dnešní Jekatěrinburg). Powers, který před pádem letounu seskočil padákem, byl 19. srpna 1960 v Rusku odsouzen ke třem letům vězení a sedmi letům nucených prací. Pentagon zprvu celou akci popíral, nicméně nakonec musel s pravdou ven.

Začátkem roku 1962 se pak podařilo dojednat výměnu. A tak 10. února 1962 na Glienickém mostě mezi západním a východním Berlínem za Powerse Sověti získali svého špiona Vilyama Fishera (alias Rudolfa Abela), zatčeného v New Yorku v roce 1957. Spolu s Powersem se do USA vrátil Američan Frederic Pryor, zatčený v Berlíně v létě 1961.

První informace NASA přinesla 3. května - informovala o ztrátě meteorologického letadla severně od Turecka. O dva dny později, 5. května, oznámil Chruščov sestřelení špionážního letounu, ale neřekl, že pilot byl zajat. Bílý dům uznal, že se jedná o téže letadlo, ale odmítl jeho špionážní poslání a obvinění z úmyslného narušení sovětského vzdušného prostoru. Nadále protestoval proti sestřelu zbloudilého civilního letadla a k podpoře důvěryhodnosti těchto informací byl o den později další exemplář U-2 označený značkami NASA a falešným registračním kódem ukázán médiím. Téhož dne večer na diplomatickém večírku zaslechl americký velvyslanec Llewelyn Thompson v Moskvě sovětského činitele, který někomu sděloval, že pilot je stále vyslýchán. Chruščov pak 7. května oznámil, že pilot je naživu. Američanům nezbývalo nic jiného, než přiznat pravdu: na tiskové konferenci 11. května prezident Eisenhower konečně přiznal, že americké přelety nad SSSR skutečně probíhaly. 

Politickým důsledkem sestřelení Powersova letounu bylo opětovné ochlazení americko-sovětských vztahů a zrušení schůzky na nejvyšší úrovni mezi Nikitou Chruščovem a Dwightem Eisenhowerem, která se měla konat o dva týdny později v Paříži. Incident, po němž byly zastaveny špionážní lety USA nad Sovětským svazem, také urychlil vývoj amerického satelitního systému Corona, který v monitorování území přelety nahradil.

A jak to vlastně celé bylo? Američané dlouho věřili, že Powers je mrtev

Třicetiletý Francis Gary Powers odstartoval ke svému 28. letu se strojem U-2 na prvního máje roku 1960 ráno z americké základny u pákistánského Péšávaru. Nad Sovětským svazem vyfotografoval základnu Bajkonur, dále měl zachytit atomové laboratoře v Čeljabinsku a zejména pak oblast Plesecka u Petrohradu, kde byla budována základna balistických raket.

Sověti zaregistrovali americký letoun už nad Afghánistánem a záhy proti němu vyslali letoun SU-9, který byl stejně jako U-2 schopný dosáhnout značné výšky. Do akce byly nasazeny i dva stroje MiG-19, jež se ale nedokázaly vznést do výšky cíle, a pozemní protiletecká obrana, jíž se podařilo Powerse zasáhnout. Raketa explodovala těsně za letounem a tlaková vlna zapříčinila totální zničení stroje – jen pilot zůstal jakoby zázrakem naživu, seskočil na zemi jen s trochou škrábanců. Američané dlouho žili v přesvědčení, že Powers je mrtev. Nicméně posléze zjistili, že se mýlili - jedna z vypálených raket totiž omylem zasáhla i stíhačku MiG-19, v níž zahynul pilot Sergej Safronov. Tuto informaci ale Moskva přiznala až v roce 1990. Ostatky trosek obou letounů jsou dnes v Ústředním muzeu ozbrojených sil v Moskvě.

Dwight Eisenhower a Nikita Chruščov
Dwight Eisenhower a Nikita Chruščov

Powers se nakonec prošel po Glienickém mostě z východního do západního Berlína

Právě Powers 10. února 1962 přešel na Glienickém mostě přes řeku Havel v Berlíně. Stal se součástí historicky první výměny špionů mezi mocnostmi studené války. Nicméně on nebyl tehdy hlavní osoba akce. Tou byl sovětský vyzvědač William Fisher, který se představoval jako plukovník Rudolf Abel. Za něj Sověti Američanům přidali k Powersovi ještě amerického studenta Frederica L. Pryora, kterého zadržela východoněmecká policie za údajnou špionáž. 

Čtyřiapadesátiletého Fishera-Abela zatkla tajná policie FBI 24. června 1957 v New Yorku a soud ho poslal do vězení na 30 let. Tuto historickou výměnu dojednal Abelův právník James B. Donovan, který patřil k americké smetánce. Technické podrobnosti zajišťovali právníci - východoněmecký Wolfganf Vogel, který byl agentem tajné služby Stasi, a západoněmecký Jürgen Stange.

Po návratu do vlasti prošel Powers mnohahodinovým vyšetřováním a řadou psychotestů, které měly vyloučit, že je dvojí agent. Bylo mu vyčítáno, že před pádem neaktivoval sebedestruktivní systém stroje a že nepožil kyanidovou kapsli. Sovětským tajným službám se tak dostal do ruky téměř celý filmový materiál a měly tak podrobné informace nejen o tom, jaké cíle byly fotografovány, ale i o schopnostech fotopřístroje používaného v U-2. 

Létání se mu stalo osudným - zemřel jako pilot helikoptéry

Výbor Senátu ale nakonec konstatoval, že Powers se za daných okolností zachoval správně. Jeho kariéra stíhacího pilota tím však skončila. Krátce pracoval na ředitelství CIA a v letech 1963 až 1970 působil jako testovací pilot ve firmě Lockheed. V roce 1970 publikoval knihu Operation Overflight: A Memoir of the U-2 Incident (Operace Přelet: Vzpomínka na U-2 incident) a posléze se stal reportérem rádia KGIL v Kalifornii. Tamtéž začal v roce 1977 létat jako pilot helikoptéry pro televizní stanici NBC, což se mu stalo osudným - 1. srpna 1977 při návratu z natáčení požárů v Santa Barbaře s helikoptérou havaroval.

„Říkalo se, že mu CIA 'pomohla', ale můj výzkum potvrdil, že to byla skutečně náhoda,“ říká ke smrti svého otce Francis Gary Powers junior (44). Prý mu došlo palivo - indikátor paliva byl před nehodou porouchaný (ukazoval méně) - jenže před osudným letem mechanik přístroj opravil a Powerse o tom neinformoval. V roce 1996 založil Powers jr. ve Virginii Muzeum studené války, v jehož správní radě je i Sergej Chruščov, syn Nikity Chruščova, který dal v roce 1960 zřejmě příkaz k Powersovu sestřelení.