Blairovy memoáry leckoho naštvou, na pultech se po nich ale jen zapráší

Londýn - Bývalý britský premiér Tony Blair dnes vydává paměti. Výtěžek z prodeje knihy Cesta (A Journey) půjde na dobročinné účely, konkrétně na rehabilitační středisko pro vysloužilé britské vojáky. Právě za vyslání britských jednotek do Iráku a Afghánistánu ale Blair čelí kritice. V memoárech píše, že neočekával, že se situace v Iráku po invazi v roce 2003 změní v noční můru, přesto však rozhodnutí připojit se k americkým jednotkám nelituje. Blair dostal za sepsání memoárů předem honorář 4,6 milionu liber (138 milionů korun). Knihkupci očekávají, že o paměti britského expremiéra bude mimořádný zájem, vydání knihy ale zřejmě doprovodí i protesty.

„Mohu říct, že mě nikdy nenapadlo, jaká noční můra bude následovat (po invazi),“ poukázal bývalý britský premiér na politické a sektářské násilí, které dodnes sužuje Irák a vyžádalo si tisíce životů. Zároveň však uvádí, že nemůže litovat svého rozhodnutí podílet se na invazi do blízkovýchodní země. „Stále si myslím, že nechat Saddáma (Husajna) u moci by bylo ještě větší riziko pro naši bezpečnost než jeho odstranění,“ napsal.

Někdejší premiér nicméně vyjádřil lítost nad padlými britskými vojáky. „Cítím, že slova soustrasti a lítosti by byla zcela nepatřičná,“ napsal. „Oni zemřeli, a já, který jsem rozhodl o okolnostech, jež vedly k jejich smrti, jsem stále naživu,“ doplnil.

Video Reportáž Martina Řezníčka
video

Reportáž Martina Řezníčka

V Iráku padlo 179 britských vojáků a dalších 350 utrpělo zranění. Před jejich rodinami válku proti Saddámovi Blair jen tak neuhájí. Říkají, že o krvavé peníze z jeho memoárů nestojí.

Blair v knize probral politické kolegy i svůj vztah k alkoholu

Blair patřil k nejbližším spojencům amerického prezidenta George Bushe během války v Iráku. O bývalém šéfovi Bílého domu se Blair vyjadřuje velmi kladně jako o politikovi, který má ideály a pevné zásady. Ostatní politické činitele již Blair nevidí tak nekriticky. Svého nástupce Gordona Browna líčí jako muže, s nímž je někdy velmi těžké vyjít a který často přiváděl ostatní k nepříčetnosti. Blair ale obratem zároveň dodává, že Brown je velmi schopný a obratný politik, který se bohužel nehodí do poslední dobou populární politické role „muže z lidu“. „Politické taktizování - ano. Politický cit - ne. Analytické schopnosti - jedinečné. Emocionální inteligence - nulová,“ hodnotí Brownovy schopnosti v jednotlivých aspektech diplomacie.

Blair se věnuje v knize také změnám v Labouristické straně, které nastaly po jeho odchodu z jejího čela. Podle svých slov předvídal, že labouristé v čele s Gordonem Brownem volby v roce 2010 nevyhrají. „Vždycky jsem byl toho názoru, že jakmile jen o milimetr uhneme od nové politiky Labouristické strany, budeme mít problém,“ píše.

Bývalý premiér v pamětech zavzpomínal také na princeznu Dianu, která by podle něj i při své údajné mírnosti a blahosklonnosti byla velmi tvrdou političkou, dále na britskou královnu Alžbětu II., jež prý občas působila povýšenecky, nebo na bývalého ruského prezidenta Borise Jelcina, který jej při jednom setkání prý objímal tak vroucně, že ho málem udusil.

Blair se čtenářům svěřil také se svým vztahem k alkoholu, který se prý nikdy ani v nejmenším neblížil k alkoholismu, rozhodně ale nebyl nesmělý. „U oběda bych nikdy nepil s výjimkou Vánoc. Co se ale týká toho údaje, který se vám každý zdráhá říct - množství vypitého alkoholu za týden - rozhodně to v mém případě nebylo málo,“ píše bývalý premiér. Večer prý obvykle začínal sklenkou whisky nebo ginu s tonikem a poté pro něj nebyl problém vypít někdy i celou lahev vína.