Kampuschová: Ve sklepě jsem byla Bibiana

Vídeň - Rakušanka Natascha Kampuschová, kterou jako desetiletou školačku unesl a léta věznil ve sklepním prostoru duševně narušený Wolfgang Priklopil, dostala ve svém zajetí jiné křestní jméno. Únosce jí říkal „Bibiana“. Nyní dvaadvacetiletá Kampuschová to řekla v rozhovoru v dnešním vydání deníku Kurier před vydáním knihy 3096 dní, v níž popsala svůj příběh. Podle listu je kniha šokující a vhání slzy do očí. Úryvky z ní začal na pokračování otiskovat deník Kronen Zeitung.

Když bylo Natasche jedenáct let, chtěl jí prý Priklopil změnit křestní jméno a říkat Marie. Sama si ale vybrala jméno Bibiana. „Ne proto, že by se mi tohle jméno tak líbilo, ale proto, že je hned jako první po mém svátku. To jméno mi tehdy taky pomohlo, stala jsem se jinou osobou,“ řekla v rozhovoru. Násilí tak prý pachatel nečinil Natasche, ale Bibianě. Ta prý byla trpělivější a vytrvalejší a možná i „chránila Nataschu“.

Natascha: Priklopil mi všechno vzal

Na knize o svém únosu a zajetí Kampuschová nepracovala sama, ale se spoluautorkami. Kurieru řekla, že by se sama ještě nedokázala od prožitého distancovat. Sepsání vzpomínek pro ni prý bylo osvobozením, i když to bylo bolestné. „Je to jako s modřinou - člověk na ni holt nesahá, extra na ni netlačí. Násilí jsem si zaznamenala už při svém zajetí deníkovou formou. Abych si to sama ještě vysvětlila. Tím je pro mne taky jasné, jak hrozivé vše bylo. Abych neměla příliš shovívavosti s pachatelem,“ řekla Kampuschová v rozhovoru. V Rakousku se objevovaly v minulosti spekulace o tom, že měla s únoscem velmi blízký a přátelský vztah.

Dnes dvaadvacetiletá žena o Priklopilovi mluví jako o pachateli či únosci. Únos popsala v rozhovoru slovy: „Bylo to nějak nepochopitelné. Jako by vypukla válka a vy jste všechno, co jste měli, najednou ztratili. Jako by se všechna zlá tušení, obavy a strachy staly realitou.“

S Priklopilem mluvila prý hned od počátku otevřeně. „Jako první jsem se ho zeptala na velikost bot. To vždycky zmiňovali v Aktech X, Columbovi či Magnumovi. Hodně jsem koukala na televizi… Pak jsem mu možná druhou otázkou nastavila zrcadlo před obličej. Věřím, že nepočítal s tím, že s ním budu komunikovat tak otevřeně a nezůstanu potichu jako ustrašený králíček,“ popsala. Vždycky si prý myslela, že se takové věci mohou stát jen někde v cizině, a ne mezi obytnými domy na okraji Vídně.

Priklopil prý Natasche uděloval rozkazy domovním telefonem. „Jako v nemocnici nebo v čínské restauraci, kde je nahoře reproduktor, a člověk nemůže nic dělat, musí poslouchat.“ Nemohla prý poslouchat rádio či cokoliv dělat, aby o tom nevěděl.

Priklopil chtěl Nataschu přimět k poslušnosti hladem

Únosce také vyžadoval, aby mu říkala Maestro nebo Velitel. Odmítla. Když jí ubližoval, jako by prý opustila své tělo a dívala se na to jen z dálky. Jako čtrnáctiletá se začala bránit a jako patnáctiletá začala útoky vracet. Přestal jí pak dávat jíst a nechával ji hladovět. Chtěl tak podle ní zabránit tomu, aby dospěla. „Byl paranoidní, nemocný, ubohý. Jinak by neměl zapotřebí unášet dítě,“ dodala. V knize ale poukazuje i na Priklopilovy lidské stránky.

Kniha 3096 dní vyjde ve středu. Podle nakladatelství bude k dostání v jedenácti zemích: budou si ji moci přečíst nejen zájemci v Rakousku, Německu či Švýcarsku, ale třeba i v Británii, Francii, Nizozemsku nebo Austrálii. Ve čtvrtek bude pak Kampuschová za přísných bezpečnostních opatření ze svých pamětí předčítat v jednom vídeňském knihkupectví.

Wolfgang Priklopil
Zdroj: ČT24
Autor: ČT24