Vědecká studie o Slunci boří zavedené mýty

Bern - Vědcům se díky vyhodnocování dat z vesmírných sond daří zjišťovat stále víc o tom, jak funguje Slunce a hlavně to, jak nás ovlivňuje. Teď se ukázalo, že to může být poměrně neočekávaným způsobem. Vyplývá to ze studie britské a americké univerzity zveřejněné v říjnu v časopise Nature. Přesvědčení získané v mateřské školce, tedy čím víc Slunce svítí, tím je tepleji, se díky tomu otřásá v základech. K oteplování Země totiž paradoxně vede pokles sluneční aktivity.

Sluneční aktivita postupně roste a zase ubývá v jedenáctiletých cyklech. Studie se zaměřila na léta 2004 až 2007, kdy byla v ustupující fázi. Vědci zjistili, že ze Slunce sice proudí míň energie, ale víc záření s krátkou vlnovou délkou v infračerveném spektru, které zemský povrch ohřívá. A fungovat by to mělo i obráceně, tedy že se v následujícím období, kdy sluneční aktivita poroste, bude Země ochlazovat. Studie tak boří zažité představy o vztahu Slunce a změn klimatu na Zemi.

„Nechceme ale dělat ukvapené závěry, musíme jev zkoumat po delší dobu, abychom vyloučili, že šlo o anomálii. Kdyby ale byly mechanismy stejné, znamenalo by to, že jsme vliv Slunce na oteplování planety spíš přeceňovali,“ říká vedoucí projektu Joanna Haighová z londýnského Granthamova institutu klimatických změn.

Slunce je naše nejbližší hvězda. Koule žhavého plazmatu, která produkuje obrovské množství energie a díky které existuje na Zemi život. Pochopit, jak funguje a jak nás ovlivňuje, je proto zásadní. Pro pochopení solární činnosti potřebují vědci množství dat. Dodává jim je sonda SOHO, která je společným projektem Evropské kosmické agentury a NASA. Zaměřuje se na solární erupce a bouře.

Snem vědců je rozklíčovat, jak Slunce už čtyři a půl miliardy let produkuje energii ve formě elektromagnetického záření, resp. jak přesně v jeho nitru probíhá termojaderná fúze. „Kdyby se nám to povedlo a kdybychom na Zemi uměli napodobit termojadernou fúzi tak, jak probíhá ve Slunci, získali bychom nevyčerpatelný zdroj energie,“ tvrdí astrofyzik Roger-Maurice Bonnet.

Jenže sluneční aktivita umí Zemi i škodit. Z povrchu se uvolňují proudy částic, tzv. solární vítr, jenž pak cestuje rychlostí od 300 do 800 kilometrů za vteřinu a narušuje ochrannou vrstvu Země – magnetosféru. Geomagnetické bouřky mohou poškodit elektrické systémy satelitů, nebo přímo na Zemi narušit navigační systémy nebo vyřadit transformátory.

Zbraní proti tomu jsou jako obvykle znalosti. To, jak solární vítr ovlivňuje magnetosféru Země, zkoumají čtyři družice Cluster, patřící Evropské kosmické agentuře (ESA). Vědci dokáží z obrazu sluneční aktivity identifikovat sílu, tvar i místo, kam by měla bouře udeřit. NASA už uvažuje o tom, že by na místě před předpokládaným úderem preventivně vypnula transformátory, aby nedošlo k jejich poškození.

„Zatím nevíme, jak přesně mechanismus solárního magnetického pole funguje. Evropská kosmická agentura proto připravuje misi Solar Orbiter, díky které bychom poprvé mohli sledovat povrch Slunce z jeho oběžné dráhy,“ vysvětluje Bonnet. O tom, jestli sonda Solar Orbiter vzlétne, rozhodnou členské státy až na zasedání Výboru vědeckého programu v červnu 2011. ESA se schválením ale počítá a start sondy plánuje na rok 2017.