Transplantace ledviny zachrání sestry od doživotí

Washington - Z věznice amerického státu Mississippi budou propuštěny dvě sestry původně odsouzené na doživotí. Podmínkou jejich propuštění ale je, že jedna daruje ledvinu na transplantaci té druhé. O propuštění rozhodl guvernér státu jednak proto, že byly odsouzeny na doživotí za poměrně malé přepadení, jednak proto, že stát ušetří transplantací peníze, které by jinak musel platit za pravidelné dialýzy vězenkyně.

Jamie Scottová a její sestra Gladys byly odsouzeny před 16 lety za účast na ozbrojené loupeži, při které si přišly podle některých zpráv jen na 11 dolarů (zhruba 200 korun), podle jiných přes 200 dolarů (téměř 3 800 korun). První termín možného podmínečného propuštění byl stanoven na rok 2014. Kvůli těžké nemoci Jamie Scottové ale guvernér koncem prosince rozhodl jinak. Trest oběma ženám pozastavil a uvedl, že je už nepovažuje za nebezpečné pro veřejnost. Zároveň ale upozornil, že pokud poruší stanovené podmínky podmínečného propuštění, mezi něž patří darování ledviny, může své rozhodnutí změnit.

„Jamie Scottová nutně potřebuje ledvinu. Co se zdravotního stavu týče, je na tom opravdu špatně. Hrozí jí úplné selhání ledvin. Její sestra Gladys jí proto jednu ze svých ledvin dá,“ potvrdil právník sester Chokwe Lumumba.

Lékaři ale ještě budou muset zjistit, zda je transplantace možná: Sestry sice mají stejnou krevní skupinu, ale neví se, zda mají také tkáňovou shodu, která je pro transplantaci nezbytná. „Převezeme je do nemocnice, kde začnou Jamie léčit. Musí také zjistit, jestli bude transplantace ledviny její sestry možná. Ještě nevíme, jak dlouho to bude trvat,“ dodává právník.

Dialýza pro Jamie ročně sotjí stát Mississippi ročně 190 000 dolarů (3,6 milionu korun). Sestry chtějí po propuštění odjet do floridské Pensacoly, kde mají matku. Mají být pod dohledem tamních orgánů. Někteří lékaři však vidí v tomto řešení případu etické i zákonné problémy. Naproti tomu předseda Národního sdružení pro povznesení barevného obyvatelstva (NAACP) Benjamin Jealous označil Barbourovo rozhodnutí za „zářný příklad, jak by guvernér měl shovívavě využívat svou moc“.