„Během první noci, kdy kvete, je zápach šílený. Je to smrad shnilého masa, shnilých ryb. V přírodě to má přitáhnout opylovače, včely či mouchy na Sumatře, které pak tuto květinu opylují v jejím přirozeném místě výskytu,“ přiblížil mluvčí zahrady Koen Es.
Zvláštností květiny, jejíž belgický exemplář dosáhl výšky 232 centimetrů, je i to, že kvete jen velmi zřídka. „Kvete jen 72 hodin, to také přitahuje množství lidí, pak (květ) rychle odejde,“ poznamenal Es, který v uplynulých dnech společně s kolegy vyřizoval desítky žádostí médií o rozhovor.
„Botanicky řečeno jde o květenství, protože obsahuje množství květů uvnitř květenství… ale stále je to působivé a největší na světě,“ řekl evidentně pyšný pracovník botanické zahrady, jež leží kousek od belgické metropole Bruselu, ve vlhkostí prosyceném tropickém skleníku. V něm se udržuje teplota na minimální hodnotě 25 stupňů Celsia, vlhkost nesmí klesnout pod 95 procent.
O tom, že jde o velké lákadlo na návštěvníky, se zahrada přesvědčila už v roce 2008. Tehdy jí „smradlavka“ vykvetla poprvé a během tří dnů přitáhla 8 000 lidí, což je více než desetinásobek normální návštěvnosti. A letos tomu nebylo jinak, během prvních dvou dnů speciálně za zmijovcem zamířily do Meise tisíce lidí. I dnes ráno před skleníkem stála menší fronta, což jinak rozhodně není běžná věc.
„Samozřejmě, přišla jsem hlavně kvůli ní,“ řekla Evelyne Gathoyeová z Bruselu. „Hodně se o ní tady mluví. Kvete jen chvíli a je zcela výjimečná,“ podotkla. „Jen je škoda, že už není tolik cítit ten zápach,“ řekla. „Ale to vlastně nevadí, i tak je krásná,“ dodala vzápětí s úsměvem.
Otázkou je, kdy se příště na její masivní květ budou moci návštěvníci zahrady v Meise podívat. Normálně totiž podle Ese kvete jen zhruba jednou za tři až osm let.
