Američtí vědci chtějí mazat z mozků traumatické vzpomínky

Baltimore (USA) - Posttraumatická stresová porucha dokáže s nemocným pořádně zamávat. Objeví se pro prožitém stresu – po autonehodě nebo třeba návratu z války. Podle americké studie z roku 2008 trpí touto poruchou skoro 20 procent vojáků, kteří byli nasazení v Iráku nebo Afghánistánu. Mívají noční můry, klepou se, srdce jim buší a v mysli se toulají tisíce kilometrů daleko. Vědci z univerzity v Baltimoru teď zkoušejí novou metodu, jak se s nemocí vyrovnat – pomocí léku chtějí přímo v mozku nepříjemnou reakci na stres vymazat.

Posttraumatická stresová porucha může nastoupit až půl roku po prožité dramatické události. Nemocný nemůže spát, nesoustředí se, může se objevit deprese, úzkost nebo různé závislosti. Pomáhat mají antidepresiva a psychoterapie. Vědci na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru teď tvrdí, že našli další možnost – chtějí stresovou reakci z mozku prostě vymazat. Tým neurologa Richarda Huganira se zaměřil na bílkovinu, která se objeví ihned po traumatu v amygdale – té části mozku, kde se formuje paměť spojená s emocionálním zážitkem.

Richard Huganir, neurolog z Univerzity Johnse Hopkinse:

„Kdybychom lékem zasáhli neurální spoje, mohli bychom traumatické vzpomínky vymazat. Musím ale zdůraznit, že v žádném případě nejde o vymazání paměti – jen traumatické nebo přehnaně emocionální reakce na nějakou vzpomínku. Nemocný by si událost pamatoval, ale vzpomínka na ní už by nebyla bolestná.“

0

Huganir zatím provádí pokusy na myších a potkanech. Přiznává, že než se podaří metodu zdokonalit natolik, aby mohla pomáhat lidem, bude to ještě velmi dlouhá cesta. Věří ale, že našel správný směr kupředu. Ostatní neurologové jeho nadšení mírní s tím, že na hodnocení nové metody je ještě příliš brzy.

„Lidem trpícím posttraumatickou stresovou poruchou musíme pomáhat. Nemůžeme jim jen říct - dejte si skleničku a zapomeňte. Stejně tak jim ale podle mě nemůžeme dát lék, který bolestné vzpomínky zablokuje. Každý, kdo někdy truchlil, ví, že je nezbytné si tím projít, že je nezbytné bolest prožít a vyrovnat se s ní,“ namítá Rachel Yehudaová, ředitelka Odboru pro studia posttraumatického stresu z newyorské Lékařské školy Mount Sinai.

Posttraumatickou stresovou poruchou se v podstatě zabýval už Sigmund Freud. Dvacet procent rakousko-uherských vojáků mělo po 1. světové válce psychické a – ač nebyli zraněni – i fyzické problémy. Podle Freuda šlo právě o reakci na stres z ohrožení života. Oficiálně ale poruchu diagnostikovali až američtí psychologové po válkách v Koreji a Vietnamu.

/*json*/{"map":{"lat":39.329550620784,"lng":-76.62036895752,"zoom":17,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":[{"lat":39.329965564496,"lng":-76.6197681427,"type":"1","description":""}],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/