O Bělorusku se smí psát jen dobře

Minsk – Režim běloruského diktátora Alexandra Lukašenka pokračuje v represích proti odpůrcům a nezávislým novinářům. V březnu dostal v Česku azyl kandidát opozice na post prezidenta Ales Michalevič a ze země utekla i reportérka Natalja Radzinová.

Loni bylo v Bělorusku ve vězení dvacet novinářů. Jeden za stále nevyjasněných okolností zemřel. Situace se nemění ani letos. Režim Alexandra Lukašenka má média pod kontrolou. „Lukašenko chce všem ukázat svou sílu, soudní procesy to mají potvrdit. Proto vězně čekají vysoké tresty. Představuje je jako zrádce a zaprodance,“ popisuje opoziční předák Alexandr Milinkievič.

Poměry v běloruském vězení dobře zná i nezávislý novinář Andrzej Poczobut. Naposledy v něm byl po loňských prezidentských volbách. Při následných demonstracích opozice byl zatčen. Nyní byl obviněn z urážky prezidenta Lukašenka a hrozí mu dva roky vězení. Poczobut pracuje pro polský deník Gazeta Wyborcza. Pravidelně píše o nedodržování lidských práv v Bělorusku, korupci a tlaku na opozici. Po posledním článku, ve kterém popisoval podmínky ve vězení, a to, jak byl zbit při výslechu, čeká na soud. „Lukašenka jsem jen kritizoval za to, co dělá. Někdy bývám ironický, ale to přece není urážka,“ říká Poczobut.

Poczobut není jediný, kdo má problémy s úřady. „Jsou to jasné politické procesy, které jsou řízeny z nejvyšších míst,“ ujišťuje Oleg Gulag, z běloruského Helsinského výboru.

Nezávislí novináři jsou pronásledováni. Irina Chalipová je ve vězení, její kolegyně Natalja Radzinová utekla před dalším výslechem a pobytem za mřížemi do zahraničí. Běloruská státní policie působící stále pod názvem KGB nezávislým novinářům už zabavila desítky počítačů. „Za tři měsíce mi už třikrát lidé z KGB odnesli počítač. Budu ale psát dál,“ tvrdí Poczobut.

Veškerou kritiku Západu Alexandr Lukašenko odmítá. Považuje ji za nemístné vměšování do vnitřních záležitostí země a vzkazuje, že Bělorusové žádnou pomoc nepotřebují.