Výhled z hory St. Victoire nabízí Provence jako na dlani

Aix-en-Provence - Jih Francie nenabízí pouze prosluněné pláže, levandulová pole a malebné vesničky. Nedílnou součástí charakteru Provence jsou i vápencová pohoří vystupující v krajině téměř z roviny často v bizarních tvarech. Mezi ty nejznámější patří bezesporu slavná hora St. Victoire, jíž se nechal inspirovat ve své tvorbě i postimpresionistický malíř Paul Cézanne a na téměř šedesáti plátnech ji zachytil z různých úhlů. Ovšem nejlépe se cítí ten, který zdolá kostrbaté pěšinky na její vrchol a za odměnu si může vychutnat neskutečný výhled na krajinu pod sebou. Jako na dlani se před ním rozprostírá provensálská scenérie v pozadí s nedalekým městem Aix-en-Provence.

O této hoře se často říká, že z každé strany vypadá zcela jinak. Jisté ovšem je, že více než o špičatou horu se geograficky jedná vlastně o krátký masiv s několika významnějšími vrcholy, z nichž ten nejvyšší, Pic des mouches, ční do výšky 1 011 metrů. Většina turistů se ale spíše snaží dosáhnout na jinou dominantu pohoří, tzv. Croix de Provence, tedy téměř devatenáct metrů vysoký kříž rozeznatelný z patřičné dálky, který se tyčí nad rovinou na nejzápadnějším vrcholku hřebene. Těsně pod tímto vrcholovým bodem se v relativním závětří krčí románská kaple ze třináctého století.

Nahoru můžou zdatné děti i horolezci

Samotnou horu lze zdolat mnoha cestami nejrůznějších náročností, od méně obtížných pěšin až po jištěné cesty schůdné jen s patřičnou výzbrojí. Důležitý rozdíl se nicméně nachází v tom, zda si turista jako svůj výchozí bod zvolí severní, či jižní stranu, obě diametrálně odlišné. Jižní svahy, otočené k nemilosrdnému slunci po většinu dne, jsou prudší, kamenitější, ale možná trochu zajímavější než severní úbočí, jež se z údolí táhne v pozvolnějším rytmu skrz zelené keře, ale o to monotónněji.

Pokud máte dostatek času a sil (a pokud nefouká silný vítr), určitě stojí za to vydat se alespoň kus po samotném hřebeni. Člověk si zde může užívat nádherného výhledu v relativním poklidu, protože na pěšině bude dalších turistů potkávat mnohem méně než při cestě nahoru. Sejít zpět do údolí se dá ze hřebínku několikrát. Nicméně existují tací, kteří celý osmnáctikilometrový masiv přejdou za jediný den.

Aix-en-Provence dýchá historickou atosférou

Jako výchozí bod pro všechny turisty bezesporu slouží historické město Aix-en-Provence. Místní turistické informační centrum zájemcům poskytne podrobné mapy hory St. Victoire a podá veškeré informace ohledně klimatických podmínek v konkrétním období. Přímo od této turistické centrály vyjíždí v sezoně jednou za hodinu autobus do obcí na severní i jižní straně hory. Pro našince i tyto kamenné vesnice stojí za návštěvu, především pak Vauvenargues, kde si v roce 1958 Pablo Picasso zakoupil místní zámek a je také pochován v jeho zahradách. K hoře se samozřejmě dá zajet autem a zaparkovat na několika parkovištích podél úpatí či ve vesnicích.

Opomenuto by nicméně nemělo zůstat ani samotné Aix-en-Provence. Obzvláště v teplém počasí člověka osvěží chladné klikaté uličky, kterými téměř ztracen dojde na malá náměstí s kašnami a kavárnami. Stojí za to zde posedět v jedné z nespočetných restaurací a se sklenkou vína pozorovat cvrkot provensálského města. Pokud máte to štěstí a nachomýtnete se k jednomu z místních trhů, vězte, že sice budete odcházet s lehčí peněženkou, nicméně obtěžkáni jihofrancouzskými specialitami, nad nimiž se téměř každému návštěvníkovi musí sbíhat sliny. Rušné univerzitní městečko plné elegantních butiků bylo postaveno na místě starověkých lázní a dodnes si člověk na jednom z nejznámějších bulvárů Cours Mirabeau může v jedné z kašen vyzkoušet její teplé vřídlo.

Kvůli silnému větru a obzvláště v letních měsících z důvodu nebezpečí požárů může být výstup na horu nedoporučen či přímo zakázán. Je proto dobré se před plánovanou túrou nejprve informovat v turistickém centru v Aix-en-Provence na aktuální povětrnostní situaci a klimatické podmínky. Každý turista by si měl vzít také dostatečné množství vody, protože na celém hřebínku neexistuje možnost jejího doplnění.

Vydáno pod