Syrakusy (Itálie) – Novou metodu uchovávání energie získané ze slunce zkouší italský solární projekt Archimedes, nad nímž drží ochrannou ruku energetický gigant ENEL. Jmenuje se po starořeckém Archimédovi, který prý pomocí zrcadel nebo možná naleštěných štítů bojovníků zapálil slunečními paprsky římské lodi, které obléhaly Syrakusy. Místo děje je stejné – i nový energetický projekt se realizuje na sicilských Syrakusách. Zatím běží ve zkušebním provozu a jde o první solární elektrárnu, která ke skladování získané energie používá roztok solí dusíku.
Archimedes na Syrakusách znovu nastavuje zrcadlo
Obrovská zrcadla, která představují tisíce metrů čtverečních leštěného kovu, se automaticky otáčejí za paprsky středomořského slunce, které tu spolehlivě a intenzivně svítí po většinu roku. Když je zataženo, nové zařízení je schopné uchovávat získanou sluneční energii a měnit ji na jiný druh energie.
Kovové potrubí, které je ve středu zrcadla, obsahuje roztok solí dusíku. V něm se akumuluje teplo až do 550 stupňů Celsia. V masivních skladovacích tancích je pak schopné vodu přeměnit na vysokotlakou páru, která pohání generátorové turbíny na výrobu elektřiny. Archimedes tak může plynule ve dne i v noci dodávat do sítě čistou energii. „Energie se akumuluje koncentrací solární energie ve sběrném potrubí. Jinými slovy – všechna získaná energie se přes parabolická zrcadla přesměruje do potrubí, ve kterém je solný roztok,“ vysvětluje hlavní inženýr projektu Fabrizio Morelli.
Uchovávání sluneční energie (zdroj: ČT24)
Archimedovo tajemství i výhoda je v použitých solích. Roztok složený ze 60 procent dusičnanu sodného a 40 procent dusičnanu draselného je vysoce účinný a levný. Po každém cyklu se chladí a znovu používá. Jako prakticky bezodpadová technologie navíc minimálně škodí životnímu prostředí. Hlavním úkolem projektu je vyzkoušet použití solného roztoku a posoudit jeho možnosti v širokém spektru průmyslového využití. Podle Morelliho jde o perspektivní metodu.
Řetěz parabolických zrcadel na Sicílii měří asi pět kilometrů. To je ovšem jen trpaslík oproti plánovaným megaelektrárnám, které by měly vyrůst po celém světě na místech s dostatkem slunce. Jako první jsou na řadě Severní Afrika a Blízký východ. Podle společnosti ENEL je už tak malé zařízení jako Archimedes schopné dodávat elektřinu tisícům domácností v severoafrických zemích, jako je Tunisko, Maroko nebo Egypt. ENEL a Italská národní agentura pro nové technologie zapojily zařízení Archimedes do široké evropské iniciativy nazvané Desertec. Ta spolu s partnery na čtyřech kontinentech hledá způsoby, jak plně využít jednu z mála výhod pouští – sluneční svit a sílu větru.
Desertec chce africkou rozvodnou síť spojit s evropskou pomocí vysokonapěťových kabelů. Čistá elektřina by pak do Evropy putovala přes Itálii a Španělsko. Propojení Afriky s Evropou by mělo být hotové do roku 2050. Ambiciózní plány ale trochu ruší současná vlna nepokojů na severu afrického kontinentu. „Desertec je vize, která má dva hlavní úkoly. První je využití obnovitelných zdrojů – tedy solární a větrné energie – v afrických zemích. Druhý zamýšlí využít část získané energie k pokrývání potřeb Evropy,“ říká náměstek ředitele společnosti ENEL Ingmar Wilhelm.
Solární energie stále zůstává předmětem laických i odborných debat. Na jedné straně může uspokojovat ochránce životního prostředí a neobnovitelných zdrojů, na druhé straně ale působí pořádný zmatek v rozvodných sítích. Navíc také zvyšuje cenu elektřiny.
GALERIE
Solární projekt Archimedes na Sicílii