Slovenští havíři v šachtě v potu tváře pěstují hlívu

Prievidza/Nováky - Slovenští horníci naposledy plnili stránky novin v roce 2009, kdy 20 z nich nepřežilo důlní neštěstí v Handlové. Málo se ale ví, že havíři jsou i úspěšnými experimentátory. V podzemí už třeba několik let sklízejí hlívu ústřičnou a nově začali také využívat geotermální energii k pěstování rajčat.

„Hlíva ústřičná je vlastně takový vedlejší produkt těžby uhlí,“ říká mluvčí hornonitranských dolů Adriana Siváková. Stovky metrů pod zemí nahradila v labyrintu opuštěných důlních chodeb bílá houba černé uhlí. Nápad na pěstování hlívy tu dostali začátkem devadesátých let, když se dolování uhlí dostalo do útlumu. „Nebylo co dělat v těchto prostorech, které byly připraveny na těžbu,“ vysvětluje vedoucí úseku povrchových činností Pavol Plšek.

K pěstování stačí trochu světla, vláhy, teplo a pytle se slámou a substrátem a za pár týden tu rostou hlívy jako ve venkovních prostorách po dešti. Pěstování hub 300 metrů pod zemí je nejen slovenský, ale zřejmě i světový unikát, momentálně tu vyprodukují horníci asi tunu hlív měsíčně. K pěstování hlív se dostanou ti, kteří na těžbu nestačí a fárání nechtějí opustit. „Stále jsem spojený s šachtou, ale už je to něco jiného. Jsem spíš pěstitel než havíř,“ říká vedoucí hlívárny v dolech v Novákoch Dušan Šamaj, odpracoval v šachtě 30 let.

Proměnou prošel i Stanislav Gurský, ze zkušeného havíře se stal odborník na rajčata, která dostala paradoxně zelenou při opětovném rozšíření těžby uhlí. Nový geotermální vrt totiž vyhřívá nejen šachtu, ale i velký skleník. První úroda se odhaduje na 750 tun. „Rajčata určitě nevytlačí báňskou činnost, ale podobné aktivity zajistí zaměstnanost některým lidem, kteří z šachty odcházejí,“ myslí si Stanislav Gurský. V nejmodernějším skleníku na Slovensku, vyhřívaném geotermální energií, dávají vyrůst stoprocentně ekologickým rajčatům, o které je velký zájem.

Hlíva ústřičná
Hlíva ústřičná