Duka: Jan Pavel II. se stal supernovou církve

Praha/Vatikán – Odkaz papeže Jana Pavla II. spočívá v jeho podílu na pádu železné opony a transformaci katolické církve na přelomu 20. a 21. století. V rozhovoru s Václavem Moravcem to ku příležitosti papežovy beatifikace řekl pražský arcibiskup Dominik Duka, který se s prvním neitalským papežem po pěti stech letech také osobně znal. Podle něj až s Janem Pavlem II. změnila církev zásadně svou politiku a znovu se otevřela veřejnosti.

„Je to papež, který převedl církev z 20. do 21. století a na tomto přechodu pracoval po celý svůj život,“ vyzdvihl význam beatifikovaného papeže arcibiskup Duka. „Můžeme říct, že do Jana Pavla II. církev používala tajnou, kabinetní diplomacii, kdežto Jan Pavel II. svými návštěvami oslovoval svět a celou řadu problémů, jako je vztah církev–stát nebo společenské a sociální problémy, řešil za účasti kamer. To byla radikální změna. Stal se supernovou církve, která byla známa a přítomná ve všech sdělovacích prostředcích.“

Právě přerod církve na přelomu tisíciletí je podle Duky důvod toho, proč u papeže došlo k tak rychlé beatifikaci. Zatímco proces svatořečení církev klasicky zahajuje až pět let po úmrtí dané osoby, v případě Jana Pavla o blahořečení rozhodl papež Benedikt XVI. ještě tentýž rok, co jeho předchůdce zemřel.

Muž, který přispěl k pádu komunismu

Již tradičně je připomínán vliv papeže na pád železné opony, kdy je polský rodák Jan Pavel II. vzpomínán v jednom gardu s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem a ministerskou předsedkyní Velké Británie Margareth Thatcherovou. „Patřil mezi hlavní aktéry pádu komunismu, pádu Berlínské zdi, železné opony,“ zdůraznil Duka. „Uvědomme si, že je skutečně Polákem, synem národa, který prožil druhou světovou válku se všemi důsledky. Tam kořenil jeho určitý postoj, protože Polsko bylo obětováno dvakrát (poprvé rozdělení země mezi Stalina a Hitlera, podruhé přiřazení Polska k východnímu bloku – pozn. red.),“ dodal arcibiskup.

Dominik Duka připojil i několik osobních vzpomínek. S Janem Pavlem II. se poprvé setkal v 60. letech v době, kdy působil ještě jako Karel Wojtyla na krakovském biskupství. „V té době byl velmi zastiňován charismatickou, vůdčí osobností kardinála Výšinského. V Polsku se říkalo, že ve Varšavě máme kardinála pro lid, a v Krakově pro inteligenci.“

Duka: Jeho zájem o Československo byl neuvěřitelný

Jan Pavel II. také výrazně podporoval české katolíky. „Pro mě to byl člověk, kterého jsem měl opravdu rád, opravdu jsem si ho vážil, a tak nějak je mi smutno, že tu není s námi, protože jeho zájem o tuto zem a o naši církev byl opravdu neuvěřitelný. Silně podporoval biskupy z Československa, byla to řada snídaní, obědů a večeří, kdy to znamenalo rozhovor s papežem mezi čtyřma očima,“ vzpomněl Duka.

„To, co mně u něho stále zůstává, je otevřenost církve, schopnost prolomit staleté protokoly, které odcizily církev nejenom věřícím, ale i celé společnosti. Uměl to grandiózně překročit a v dobrém slova smyslu nerespektovat. Myslím, že to potřebuje církev i dnes,“ uzavřel arcibiskup.