Berlín jako příručka moderní architektury v praxi

Chcete si pořídit jednu z drahých publikací o moderní architektuře, a váháte kterou? Svůj nákup ještě zvažte a raději se poohlédněte po levných jízdenkách do Berlína. Metropole sousedního Německa totiž na jednom místě nabízí zástupce snad každého směru moderní architektury, a milovníka krásných domů tak dělí pouhé čtyři hodiny cesty od toho, aby je místo na křídovém papíře mohl obdivovat přímo v praxi.

Snaha sjednotit rozdělené město spustila v Berlíně před dvaceti lety architektonický boom, který, zdá se, ještě zdaleka nekončí. Z metropole rozkročené mezi východní a západní blok se v uplynulých dvou dekádách stal kosmopolitní a turisty stále častěji vyhledávaný prostor, který zdaleka nenabízí jen Braniborskou bránu a unikátní sbírky muzejního ostrova. Novou tvář Berlína totiž stále výrazněji rýsují jedinečné architektonické projekty, které návštěvníka přesvědčí o německé progresivitě i hospodářské moci už na hlavním nádraží.

Není nádraží jako nádraží

Pětipodlažní stavba architektů Jürgena Hillmera a Meinharda von Gerkana byla uvedena do provozu v roce 2006 na místě někdejšího Lehrtského nádraží nedaleko Sprévy. Dnes se jedná o největší nádraží v Německu a zároveň výkladní skříň berlínské veřejné dopravy. Prosklená konstruktivistická budova s halou napnutou mezi dvěma budovami v sobě spojuje dopravní uzel, nákupní galerii i kancelářské prostory.

„Naším cílem bylo navrátit nádraží vysokou společenskou vážnost, kterou dříve mívalo. Nádraží nové doby ale musí ve srovnání se starými stanicemi a jejich historickými fasádami ukázat, že je kus techniky, která je s našimi městy funkčně propojena,“ uvedl v době otevírání nové nádražní budovy architekt Gerkan pro Die Tageszeitung.

Místo politických zápasů: Reichstag a Kohloseum

Na dohled od budovy Hauptbahnhofu stojí na kraji parku Tiergarten objekty státní moci včetně sídla kancléřky. Bělostná opulentní stavba s betonovými zdmi, pancéřovým sklem a půdorysem ve tvaru písmene H vznikla za vlády kancléře Helmuta Kohla v rámci přesidlování vlády ze západoněmeckého Bonnu. Díky své okázalosti a zadavateli si postmoderní budova z dílny Charlotte Frankové a Axela Schultese vysloužila přízvisko Kohloseum – byť prvním obyvatelem budovy byl až Gerhard Schröder.

Moderní punc nese i klasicistní budova Říšského sněmu, zásadně poničená na konci druhé světové války. Za historickými zdmi se skrývají moderní kuloáry i hlavní zasedací sál s německou orlicí, která podle některých připomíná spíš tlusté kuře. Nicméně i zde se Němci hlásí ke své minulosti; v budově tak zůstávají odkryté zdi se sovětskými nápisy z roku '45 i torzo tunelu, ze kterého se pravděpodobně v roce 1933 rozšířil nechvalně proslulý požár.

Dominantou Reichstagu však zůstává jeho prosklená kupole s unikátním výhledem na „nebe nad Berlínem“, která dnes patří mezi hlavní turistické atrakce německé metropole. Projekt Angličana Normana Fostera (stojí i za londýnským mrakodrapem 30 St Mary Axe, kterému Londýňané přezdívají okurka) byl realizovaný v letech 1995-99 a původně počítal s hřibovým zakrytím celé budovy. Objekt si také zakládá na energeticky šetrných materiálech a bezbariérovosti.

Pokud nechcete absolvovat prohlídku Říšského sněmu (pro niž je nově potřeba rezervace), do kupole se dostanete i při návštěvě restaurace na střeše budovy.

Vina přetavená v tísnivá bludiště

Není překvapivé, že v Berlíně hraje prim moderní německá historie. Osudu Židů se věnuje velkoryse pojaté Židovské muzeum z roku 1999 v alternativní čtvrti Kreuzberg. Stavba bez dveří a s minimem oken pochází od Daniela Libeskinda a ve svém půdorysu připomíná torzo Davidovy hvězdy. Vedle podrobné expozice přináší i emocionálně laděné prostory, jež v metafoře představují zpřetrhané a spletité osudy Židů ve 20. století: tísnivá věž holocaustu s minimem světla a zahrada exilu s olivovníky na vysokých betonových kvádrech zasázených do křivé podlahy. S každým krokem mezi kameny má návštěvník nepříjemný pocit, jako by kráčel po rozhoupané lodi. Prázdné interiéry pak mají evokovat chybějící židovský aspekt v evropské kultuře.

Obdobné bludiště pak představuje i památník holocaustu umístěný jen pár kroků od Braniborské brány. Prostor o rozloze 13 tisíc čtverečních metrů vyprojektoval Patrik Eismann a návštěvníci jej mohli poprvé projít v roce 2005 – o projektu se přitom uvažovalo už od konce 80. let, kdy jeho stavbu podpořil spisovatel Günter Grass i kancléř Willy Brandt.

Památník zavražděných Židů Evropy je tvořen necelými třemi tisíci kvádry z tmavého betonu zasazenými do zvlněného povrchu a jedná se o realizaci tísnivé představy náhrobků na rozbouřeném moři dějin. Návštěvník, který se pustí mezi betonové bloky, postupně klesá hlouběji a hlouběji pod jejich úroveň. „Jsem sice Newyorčan, od nynejška ale bude část mé duše navždy přítomna zde v Berlíně,“ uvedl na adresu stavby její autor.

Kde šustí eura

Moderní řešení přejímají v Berlíně i hospodářské stavby. Jednou z nejatraktivnějších lokalit je soubor výškových budov na Postupimském náměstí, které na svou obrodu čekalo od vybombardování na konci 2. světové války. V 90. letech se stalo jedním z největších stavenišť Evropy a dnes zde sídlí hotely, divadelní sály a berlínské centrály světových koncernů, z nichž nejznámější je pravděpodobně Sony Center se zastřešenou piazzettou.

Prostory Postupimského náměstí zjara hostí filmový festival Berlinale a v jedné z budov se nachází i filmové muzeum s expozicí věnovanou mj. Marlene Dietrich. Nedaleko od náměstí leží i Neue Nationalgalerie z roku ‘68, jedna z posledních staveb modernisty Miese van der Rohe, s jehož prací má osobní zkušenost i Čech v podobě brněnské vily Tugendhat.

Pásovec nakonec

Pokud chcete eura roztočit, vypravte se na Kürfürstendamm (či stručnějí K-Damm), hlavní tepnu někdejšího západního Berlína. Kromě nákupů nebo nových interiérů pamětního kostela císaře Viléma se totiž můžete pokochat asymetrickou budovou berlínské burzy Thomase Grimshawa. Bílá stavba ve stylu hihg-tec (jehož představitelkou je mj. také Eva Jiřičná) je známá také jako Ludwig Erhard Haus a vznikla v polovině 90. let. Nosnými oblouky vytváří dojem ulity nebo krunýře, za což si vysloužila přezdívku pásovec.

Berlínské hlavní nádraží
Berlínské hlavní nádraží
Více fotek
  • Berlínské hlavní nádraží autor: Milan Dolejší, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1863/186291.jpg
  • Bundeskanzleramt zdroj: http://www.parlamentsbesuch.de http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2508/250765.jpg
  • Jednací sál Bundestagu autor: Ladislav Sabo, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2508/250763.jpg
  • Na chodbách Bundestagu autor: Vratislav Maňák, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2508/250766.jpg
  • Stará a nová budova Židovského muzea autor: Vratislav Maňák, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2508/250711.jpg
  • Interiéry Židovského muzea autor: Vratislav Maňák, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2508/250713.jpg
  • Památník holocaustu v Berlíně autor: Vratislav Maňák, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2508/250758.jpg
  • Sony Center autor: Vratislav Maňák, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2508/250722.jpg
  • Berlínská burza autor: Vratislav Maňák, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2508/250719.jpg