Čong Kjon-kil a několik dalších vězňů vypovídají o hrůzách, které se odehrávají v pracovních táborech v horském komplexu. „Každý den jsme viděli někoho zemřít. Ač to zní hrozně, rádi jsme je pohřbívali, protože za to byl příděl jídla navíc,“ popisuje Čong.
Hlad byl prý takový, že lidé chytali krysy, nebo dokonce vybírali nestrávená zrna píce ze zvířecího trusu. Museli totiž vydržet 16hodinovou práci v dolech nebo na poli a pak ještě dvě hodiny politické převýchovy. „Nedostatek kvalitního jídla a těžká práce, to mnoho lidí nevydrželo,“ říká Čong.
Šanci na přežití snižovaly i hromadné popravy a mučení, třeba bambusové třísky pod nehty nebo týden v cele jen o něco málo větší než metr čtvereční.
Amnesty International má satelitní snímky 4 ze 6 pracovních táborů. Američtí vědci je pro ni porovnali s 10 let starými záběry. A ze zkoumání vyplynul fakt, že KLDR tábory rozšiřuje.
Jde o oblast o rozloze 92 čtverečních kilometrů, která se stále zvětšuje. Podle odhadů AI je tábor v provozu už od 50. let. Vězni jsou umístěni ve dvou oblastech - v Zóně revoluční a v Zóně totální kontroly. Z té druhé ještě nebyl nikdo nikdy propuštěn, jen třem vězňům se podařilo uniknout. Organizace vyzvala Pchjongjang, aby tábory zavřel. Ten ale nikdy ani nepřiznal jejich existenci.