Čína – Expandující asijský obr řeší problém, na který se nikdo nepřipravoval. Podle čínské tradice se o staré rodiče mají postarat jejich děti. Čínský stát se proto o seniory nikdy nestaral a pečovat o ně neumí. Domovy důchodců prakticky neexistují. Číňané však v posledním desetiletí opustili mnoho tradic a nyní přišel čas i pro změny v rodinných vztazích. Děti se o své rodiče starat nechtějí. Politika jednoho dítěte, kterou zavedli čínští komunisté v obavě z nekontrolovatelného baby-boomu v roce 1979, nyní ohrožuje demografickou stabilitu z opačné strany. Podle prognóz komunistických plánovačů se mělo od konce sedmdesátých let do roku 2010 narodit čtyři sta milionů dětí. Tyto prognózy sice nevyšly, ale čínští prognostici nedokázali spočítat ani jaký efekt bude mít nadměrné stárnutí populace.
O čínské seniory se místo dětí musí postarat stát, ten to ale neumí
Domovy důchodců poprvé na scéně
Podle čínské tradice, se mají děti postarat o své rodiče, když zestárnou. Problém teď způsobuje efekt politiky jednoho dítěte - děti nejsou. Manželé mají většinou jedno, maximálně dvě děti a ti musí většinu času pracovat. Důchodci tak hledají jiné cesty, jak strávit stáří, například domovy pro seniory.
Tyto domovy jsou však pro většinu Číňanů nedosažitelné. „Budu bydlet doma, dokud neumřu. Nemůžeme si dovolit pension s pečovatelskou službou, která stojí až 6 000 juanů měsíčně. Já mám problémy se srdcem a manžel má mozkovou žilní trombózu. Všechny peníze utratíme za léky. Jestli mám být upřímná, tak stárnutí je docela strašidelné,“ svěřila se například osmašedesátiletá důchodkyně Ni Čchien-žungová.
Tradice a plánování
Čínský stát se na stárnutí populace nijak nepřipravoval. Politici byli zvyklí, že se o rodiče starají jejich děti, a tak nikdy žádné domovy důchodců nezřizovali. Když se o umístění v domovech začaly zajímat miliony seniorů, vzbudili zájem podnikatelů. Se svými projekty lehce nahradí chybějící státní péči, ale od seniorů a jejich pracujících dětí si nechají dobře zaplatit.
„Za dva tři roky bude jen v Pekingu a Šanghaji osm milionů seniorů. Pokud by se jen desetina z nich rozhodla žít v domově důchodců nebo nějakém podobném zařízení, kde bude každý bydlet na 20 metrech čtverečních, znamená to 16 milionů čtverečních metrů plochy, kterou můžeme prodat. To už je zajímavé číslo,“ těší se na zisky manažer developerské společnosti Čang Jing.
Stavební boom
První domovy pro seniory už stojí a další se o překot staví. Financování jejich staveb je skvělou investicí se zaručeným profitem. Jen za posledních deset let přibylo čtyřicet milionů čínských šedesátníků. Staré recepty již nefungují, ale senioři potřebují v určitém věku pomoc a péči. Nikdo nemůže odhadnout, co se z tohoto populačního koktejlu namíchaného tradicí i centrálním plánováním vyvine.
„Od té doby, co žijeme v domově s pečovatelskou službou, jsme veselejší. Naše životy mají řád a dostáváme zdravější jídlo. Manželka už 4 měsíce neomdlela. Jak bych se o ni mohl sám postarat, když naše děti jsou příliš zaneprázdněné prací a nežijí s námi? Co bych si počal, kdyby onemocněla?“ ptá se dvaaosmdesátiletý důchodce Čchen Tchung-ťün.
Mobilitou proti tradicím
K rozpadu tradičních vzorců přispěla i pracovní mobilita. Dokud bydlely rodinné klany pohromadě na jednom místě, bylo jednodušší tradice dodržovat. Jakmile začali Číňané za prací dojíždět a stěhovat se, poslední bariéra padla.
„Děti nám často volají a pravidelně nás navštěvují. To nám stačí. Jsme víc flexibilní než doma. Proto jsme se rozhodli přestěhovat do domova důchodců,“ míní šestaosmdesátiletý důchodce Šang Min.
S křížkem po funusu
Peking už začíná obracet a politiku jednoho dítěte zmírňuje. Podle odhadů se kontrola porodnosti nyní týká asi 35 procent obyvatel, což je téměř půl miliardy lidí. Uvažuje se dokonce o úplném zrušení tohoto omezení. Nynější problém stárnoucí Číny už to ale nevyřeší. Demografický vývoj zůstává pokřivený na dlouhá desetiletí dopředu. To znamená i spoustu zájemců o místa v domovech důchodců.
„Jejich životy jsou daleko více naplněné poté, co se k nám přestěhují. Mohou si udělat přátele mezi dalšími starými lidmi, se kterými si mají co říct. Poskytujeme jim také psychologickou pomoc, aby se u nás cítili dobře a užili si zábavu. Myslím si, že u nás se jim žije líp než doma,“ soudí ředitelka Pekingského mezinárodního klubu pro seniory Jao Süeová.
Domovy důchodců? Jen pro bohaté…
Stinnou stránkou čínských pečovatelských domů je jejich finanční náročnost. V luxusním pečovatelském domě stojí umístění seniora zhruba dvou a půl násobek průměrného důchodu, což si zatím může dovolit málokdo. V čínských měřítcích však i to málo znamená statisíce lidí. Těm ostatním zbývá naděje, že ani je nenechá Čína na holičkách.
„Máme pětitisíciletou historii a uchovali jsme skvělé tradice. Podle mě je nejlepší žít doma s dětmi a chci to ve své rodině zachovat,“ hájí staré pořádky osmašedesátiletý důchodce Sü Ping-siang.
- Ni Cchien Zungova, čínská důchodkyně autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2633/263283.jpg
- Čang Jing autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2633/263285.jpg
- Čchen Tchung-ťün autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2633/263286.jpg
- Šang Min autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2633/263287.jpg
- Jao Süeová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2633/263288.jpg
- Sü Ping-siang autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2633/263289.jpg