Pouštní duny v Evropě? Vypravte se do Litvy!

Litva je pro mnohé cestovatele poměrně neznámou zemí. Z trojice pobaltských zemí leží nejjižněji, a tak ji od Česka dělí jen polské území. Oproti Estonsku a Lotyšsku je poměrně kopcovitou zemí, do značné míry podobnou Česku. Její hlavní město Vilnius leží ve vnitrozemí, a tak nemá přístup k moři. Do Litvy se můžete vydat jak za historickými památkami, tak i za krásnou přírodou nebo s kanoí a kajakem na vodu.

Právě nádherná příroda je největším klenotem země. Za světovým unikátem – národním parkem Kurská kosa – sem přijíždějí turisté z celého světa. Připadáte si rázem jako na Sahaře nebo v pustině v Mexiku. Na dlouhém a úzkém pásu pevniny, vzdáleném jen pár kilometrů od pobřeží, se totiž zdvihají obrovské písčité duny. Člověk se po nich prochází, zanechává osamocené stopy a ty za ním po chvilce zamete vítr. Ideální místo pro přemýšlení o sobě. Díky větru také vlny cestují – ačkoli to člověk během svého pobytu nezpozoruje, duny postupně dokázaly zasypat během desetiletí několik vesnic.

A jak se na Kurskou kosu dostat? Nejjednodušším způsobem je dojet do přístavu Klaipeda, odkud jezdí každou chvíli na písečný poloostrov malý trajekt. Ideální je samozřejmě mít auto, se kterým můžete projet kosu od začátku až do její poloviny, kde narazíte na hranici kaliningradské oblasti patřící Rusku – tam už je potřeba vízum, bez něj máte smůlu. Druhou možností je využít autobusu a dopravit se jím až do městečka Nida, které je zároveň centrem celé kosy.

Kolem Nidy jsou nejen jedny z nejhezčích a největších dun, ale také zde naleznete typické dřevěné malované domky rybářů, muzeum Thomase Manna, který tu několik let žil, hospůdky a stánky s čerstvými i uzenými rybami (lze jen doporučit!) a také množství prodavačů jantaru. Kurská kosa je jedním z největších nalezišť tohoto „baltského zlata“, podle pověsti totiž právě zde stál podmořský jantarový zámek krásné bohyně Jūratė. Ta se jednou zamilovala do rybáře Kastytise, avšak jakmile se o tom dozvěděl vládce bohů Perkūnas, jantarový zámek zničil a vlny ho roznesly po celém Baltu.

Do barokního Vilniusu na pořádný Zeppelin

Důležitým rysem Litvy je katolicismus (na rozdíl od Estonska, které je protestantské až ateistické, přičemž ruská enkláva se hlásí k pravoslavnému křesťanství). To lze vypozorovat zejména v hlavním městě Vilniusu, jehož historické centrum je poseto barokními kostely. Za pozornost stojí určitě Brána úsvitu a v ní umístěný posvátný obraz Blahoslavené Panny Marie, který již po staletí chrání město před nájezdníky. Z tohoto důvodu je Brána úsvitu také poutním místem, kam směřují katoličtí i pravoslavní věřící. Roku 1993 místo navštívil i papež Jan Pavel II. Krásný výhled na celé město se nabízí například z věže hradu, který se tyčí nad městem.

Starý Vilnius, zapsaný na seznam UNESCO, má charakter lázeňského města s historickým jádrem a téměř 500 let starou univerzitou. Na polední kávu i večerní pivo určitě stojí zajít do Užupis, čtvrti-republice umělců a bohémů, kteří vyhlásili na okolním světě absolutní nezávislost. Zdá se, že život tu plyne klidně a pomalu, jedinou výjimku tvoří provoz na silnicích, kde řidiči rozhodně nešetří klaksony ani plyn.

Na jídlo se dá ve Vilniusu a celkově v celé Litvě zajít prakticky kdekoli, ceny jsou zde více než přívětivé. Člověk si tak může v klidu posedět na zahrádce v centru hlavního města a ví, že útratu bude počítat maximálně na stokoruny. Hříchem by bylo neochutnat pivo Švyturis a místní specialitu Zeppeliny – vynikající bramborové knedlíky s masovou náplní a smetanou.

Na severský hrad i Horu křížů

Pokud se vypravíte poznávat i další místa v Litvě, na jihovýchod od Vilniusu, tedy směrem k Bělorusku, se nachází nejznámější Litevský hrad Trakai. Nachází se uprostřed rozeklaného jezera a přístup na něj je možný pouze přes most vedoucí z dalšího ostrova, na němž je pro změnu napěchováno stejnojmenné městečko. Ačkoli v hradě samotném toho příliš k vidění není, je hezky opravený a celé místo romantikům a milovníkům pohádek rozhodně učaruje. V létě se dá v jezeře i koupat, na přelomu července a srpna ani nejsou potřeba vyhřívané plavky.

Zcela unikátním místem, které stojí za návštěvu, je Hora křížů v blízkosti města Šiauliai (dostanete se k ní snadno po silnici A12). První kříže zde byly vztyčeny v první polovině 19. století na památku obětí polského listopadového povstání z roku 1831, které tam byly pohřbeny. Od té doby se počet křížů zvětšoval a navzdory odporu sovětů, kteří se snažili kopec několikrát srovnat buldozery se zemí, se z něj stalo křesťanské poutní místo i symbol odporu Litevců k okupaci.

Dnes na místo proudí tisíce poutníků, kteří s sebou přinášejí další kříže, takže jich je opravdu nepočítaně. Takže pokud někdy zamíříte do Litvy, vezměte si nějaký s sebou!