„Stalinovy slzy“ budily hrůzu

Orša (Bělorusko) - Sovětské raketomety kaťuša se staly vedle tanku T-34 nebo samopalu špagin jedním ze symbolů Rudé armády za druhé světové války. Do výzbroje přitom zbraň, která vyvolávala v řadách nepřátelských vojáků paniku už jen svým zvukem, zamířila jen těsně předtím, než Hitler spustil svůj plán Barbarossa a nacistické jednotky vtrhly na území svého dosavadního spojence. Do boje se první kaťuše dostaly o tři týdny později, 14. července 1941. V té době přitom velitelé mohli nasadit do boje teprve několik desítek „gardových minometů“, jak se v sovětské armádě novinka poněkud nepřesně označovala. Sedmi z nich disponovala jednotka pod vedením kapitána dělostřelectva Ivana Fljorova, která nové zbraně dostala k dispozici koncem června 1941. O premiérovém nasazení kaťuší rozhodl Fljorovůj nadřízený jen několik hodin poté, co wehrmacht obsadil běloruské město Orša, důležitý železniční uzel na Dněpru.

Krátce po třetí hodině odpolední tak na železniční stanici, kde Němci od rána shromáždili vlaky s municí, palivem, vojenskou technikou a dalšími zásobami, vyletěly z jednoduchých konstrukcí na nákladních vozech tucty raket. Po jejich dopadu zavládl na místě chaos. Nepříliš přesná, ale účinná palba ze sovětských raketometů zničila řadu vagonů, těžce poškodila samotnou stanici a smršť jejich střepin způsobila také nezanedbatelné ztráty mezi německými vojáky.

„Rusové nasadili baterii s neobyčejným množstvím hlavní. Její salva je jako ohnivý hurikán a nám způsobené ztráty ohromné,“ stálo v hlášení pro velení. Nasazení sovětských kaťuší sice protivníka překvapilo, na osudu Orši ale akce nemohla nic změnit. Rudá armáda musela i nadále ustupovat na východ a v rukou německých jednotek tak zůstalo město téměř na tři roky. Okupantům se sice postavili na odpor partyzáni, kteří utočili na vlaky i další zařízení, osvobození se ale Orša dočkala až v červnu 1944 za Velké letní ofenzívy. Během té doby v několika táborech na jejím území zemřelo na 20 000 lidí, mezi nimi mnoho zdejších Židů.

První bojové zkušenosti s kaťušemi nicméně ukázaly, že novinka, vyvíjená od konce 30. let, má před sebou slibnou budoucnost. Sovětské vedení proto rozhodlo o dalším vývoji kaťuší a masové výrobě. V srpnu 1941 tak vznikly první předpisy o jejich nasazení a do konce prvního válečného roku měla Rudá armáda k dispozici 554 raketometů. Rozšíření kaťuší (původ jména lze hledat nejspíše v písni o dívce, jejíž milý odešel do armády) hrálo do karet více věcí: Výroba byla jednoduchá, díky umístění na podvozky nákladních automobilů byly pohyblivé a salva jedné baterie tvořené čtyřmi vozy dopravila během okamžiku 4,5 tuny výbušnin na více než pět kilometrů, kde obrátily vzhůru nohama až čtyři hektary.