Když večerní světlo zahalí do oparu písčité duny a rozpálený tetelivý vzduch má na další noc možnost opět vychladnout, člověk pozná zcela jinou tvář Indie. Od pakistánských hranic na západě až téměř po indickou metropoli se táhne stará země mogulů a maháradžů s exotickým názvem Radžastán. Poušť Thar určuje charakter tohoto nejteplejšího indického státu, který je ve svém suchu plný až překvapivě živých barev. Starobylá města se svými dávnými pevnostmi a úzkými uličkami i v dnešní době vzbuzují respekt, a i když již nestřeží důležité obchodní stezky a bývají svědky nájezdu spíše turistů ze Západu, jejich majestátnost stojí za to pocítit.
Radžastán – pouštní tvář Indie
Růžové město Džaipur je nejen hlavním městem celé provincie, ale také vedle Tadž Mahalu a Dillí jedním ze zastavení tzv. zlatého trojúhelníku, tedy třech často navštěvovaných míst Indie. Město bylo vystavěno ve velkolepém stylu v osmnáctým století a dodnes fascinuje svou urbanickou promyšleností a striktně rovnými ulicemi. Turisté kromě královského paláce obdivují zejména originalitu astrologického komplexu Jantar Mantar. Tato hvězdářská observatoř byla postavena v první polovině 18. století k pozorování pohybu vesmírných těles a většina návštěvníků dodnes jen kroutí hlavou nad bizarností jednotlivých artefaktů. Nicméně místní dají v horkém letním dni raději přednost pikniku u jezera Man Sagar. Na jeho hladině jakoby plave palác Jal Mahal a procházka kolem vodní plochy nabídne příjemnou alternativu k rušným džaipurským ulicím.
Palác Jal Mahal
Kdo navštíví Džaipur jako první místo Radžastánu, může si být jist, že další zastavení ho už jenom ohromí. Směrem na západ se v kopcích choulí malé hinduistické město Puškar ve stínu o trochu většího a muslimského města Adžmer. Pro hinduisty je Puškar důležitým poutním místem a ve vodách jeho jezera provádí denně stovky věřících své rituální koupele. Kdo má to štěstí (nebo spíš smůlu) a stane se svědkem největší každoroční události regionu na přelomu listopadu a prosince – trhu s velbloudy, uvidí Puškar v obležení desítek tisíc velbloudářů a především turistů, kteří na pět dní změní malé městečko k nepoznání.
Modré město působí evropsky
Nejmodřejší město celé Indie se jmenuje Džodpur. Jeden král si údajně usmyslel, že modré domky v okolí jeho pevnosti by vypadaly pěkně, proto si je tak museli jeho poddaní natřít. Se svým vkusem se panovník překvapivě trefil; mnohá zákoutí vypadají jako vystřižená z pohlednic evropských měst, a přesto si udržují svébytný indický ráz. Mohutná pevnost sama je přístupná veřejnosti za poplatek a ze sluchátek, které člověk dostane u pokladny, se mu během prohlídky do uší line spletitá historie celého státu i zajímavé postřehy z izolovaného života na královském dvoře.
GALERIE
Modré město Džodpur
Když poté turista nasedne do vlaku na západ a před očima se mu začnou v prachu ztrácet rysy spolucestovatelů na protějším sedadle, znamená to, že dorazil do pravé pouště. Jemný písek se dostane všude a není snadné se ho zbavit. Nicméně v pouštní pevnosti Jaisalmer to ani není nutné, protože k ní písek neodmyslitelně patří. Pevnost je protkaná uličkami s prodavači suvenýrů a poskytuje úžasný výhled na zástavbu v jejím úpatí. Naneštěstí se pevnost údajně kvůli zvýšené spotřebě vody začíná doslova rozsypávat pod nohama turistů a je zařazena mezi sto nejohroženějších památek na světě.
Každý hoteliér vám bude vnucovat největší atrakci, kvůli které jste stejně zřejmě přijeli. Safari na velbloudech kolem Samových dun si nenechá většina návštěvníků ujít a naskytne se jim jedinečná příležitost, jak poznat ducha pouště na několik dní. Ale řekněme upřímně, že trmácet se v sedle v horku v poušti týden jen tak pro radost nemusí být lákavá představa pro každého. Na safari se dá proto vyjet na tři dny nebo klidně i na jednu noc. V ceně výletu je většinou balená voda a veškeré stravování a velbloudáři vám na ohýnku uvaří výbornou večeři ještě před tím, než vám ustelou pod hvězdami.
GALERIE
Velbloudí safari
Nad dunami vychází slunce. Přežvykující velbloudi ve svém pohrdavém postoji přehlížejí kamenitou poušť a žebraví psi loudí o zbytky snídaně. Tělo je po ránu celé rozbolavělé, protože klusající velbloud se den předtím pěkně natřásal, ale atmosféra indické pouště už nemůže být uchopena lépe. A tady, kousek od pákistánských hranic, končí Indie, která opět ukázala jednu ze svých schovaných tváří.