Dobývání Leningradu si vyžádalo stovky tisíc obětí

Petrohrad/Praha - Během útoku na Sovětský svaz bylo jednou z priorit německého velení dobytí strategického města Leningrad. Po neúspěšném pokusu o obsazení, kdy Němci již překonali většinu obranného valu a protitankových zátaras vybudovaných za pomoci obyvatel města, dal nacistický vůdce Adolf Hitler rozkaz k zastavení dobývání a k zahájení oblehání Leningradu. Město mělo být postupně zničeno bombardováním a vyhladověním obyvatel. Toto nejtragičtější období v třísetleté historii města začalo 8. září 1941. Skončilo až po 900 dnech a vyžádalo si stovky tisíc obětí.

Leningrad, uvízlý v pasti mezi německými a finskými armádami, byl spolu s Moskvou a Kyjevem jedním z hlavních směrů operace Barbarossa, nacistického plánu pro útok na Sovětský svaz. K blokádě se nacisté rozhodli po nezdařeném pokusu dobýt město bombardováním a dělostřeleckou palbou. Podle historika Miroslava Šišky chtěli Němci po dobytí Leningradu vést rozhodující útok na Moskvu, ale po pádu Smolenska však Hitler svůj úmysl změnil a po nečekaném zhroucení ruské střední fronty nedal zatím rozkaz k útoku na Moskvu (jak požadovali jeho generálové), ale rozhodl se pro kavkazskou ropu a ukrajinské obilí. Část historiků také připomíná „vlažný“ přístup Finů k dobytí Leningradu.

Jestliže před začátkem blokády žilo v Leningradě, dnešním Petrohradě, 3,2 milionu lidí, v lednu 1944 jich zůstalo jen asi půl milionu. Spolehlivé údaje o tom, kolik obyvatel města zahynulo během blokády, kdy denní příděl potravin činil v závěru jen 50 gramů chleba a město bylo vystaveno bombardování a dělostřelecké palbě, neexistují. Nejčastěji se objevuje 600.000 mrtvých obyvatel města. Absolutní většina z nich zemřela hlady či následkem jiných útrap. Další tisíce lidí zahynuly během evakuace. Známý americký novinář a specialista na Sovětský svaz Harrison Salisbury ve své knize o blokádě dokonce uvedl 1,5 milionu obětí včetně vojáků. Jen hrstku lidí v poměru k počtu obyvatel se podařilo evakuovat.

Ruský prezident Medveděv pokládá květiny na hrob padlých vojáků
Zdroj: ISIFA

Město bylo během blokády odříznuto od téměř veškerého zásobování. Ve městě navíc nefungovala doprava, nešel proud, fabriky nepracovaly a obchody byly zavřené nebo vypleněné. Lidé trávili hodiny v mrazu ve frontách na potravinové lístky. Příděly základních potravin byly postupně redukovány, zpočátku byl denní příděl 125 gramů chleba pro obyčejné občany, pro dělníky a vojáky o něco více. Postupně se však denní dávka zredukovala asi na 50 gramů, což jsou podle odhadů dva krajíce chleba. Všeobecně známé jsou truchlivé záběry obyvatel města, kteří s rakvemi či saněmi se svými mrtvými příbuznými bloumají městem v naději, že naleznou něco k snědku.

Částečnou naději pro Leningrad představovalo zamrzlé Ladožské jezero a řeka Něva. Tak vznikla například známá „cesta života“, kterou bylo město alespoň částečně zásobováno.

Blokádu prolomila po několikadenní operaci 27. ledna 1944 vojska Leningradského a Volchovského frontu. Trvala 872 dní. A až po rozpadu Sovětského svazu se vynořila naplno úděsná svědectví o stovkách případů kanibalismu v obléhaném městě. Svědectvím se stal také deník leningradské školačky Taťjany (Táni) Savičevové. Strohé, a o to více výmluvné svědectví o devíti stránkách o jedné z nejsmutnějších kapitol druhé světové války figurovalo jako jeden z důkazů při norimberském procesu, jeho autorka se ale konce války nedožila. Zemřela v červenci 1944 ve svých čtrnácti letech v důsledku prožitých útrap.

K slavným rodákům patří i Vladimir Putin

Část historiků poukazuje na nezájem tehdejšího vedení o osud civilního obyvatelstva. Usnesení vojenské rady například uložilo evakuovat v první řadě průmyslová zařízení a materiální zdroje a teprve potom obyvatele - ovšem pouze dělníky, inženýry a úředníky přemísťovaných podniků, mládež vhodnou k vojenské službě a stranické kádry.

Svůj osud s městem, které se několikrát přejmenovalo, aby se v roce 1991 vrátilo ke svému původnímu názvu Petrohrad (Sankt Petěrburg), spojilo mnoho velikánů ruských dějin. Slavný petrohradský rodák rodák Dmitrij Šostakovič se svému městu odměnil za hrdinství slavnou Leningradskou symfonií, kterou složil v obléhaném městě. S pohnutou historií města je spjat také život ruského premiéra a dalšího slavného rodáka Vladimira Putina, který se narodil sedm let po konci války. Jeden z Putinových bratrů během blokády zahynul v dětském útulku na záškrt a jen s obtížemi přežila blokádu Putinova matka.