Slováci objevují svého „Wintona“, který pomáhal Židům ve Francii

Bratislava – Příběh sira Nicolase Wintona u nás zná díky mnoha filmům a obecné osvětě téměř každý. Podobných hrdinů, kteří se za druhé světové války podíleli na záchraně Židů či dalších „nepřátel“ nacistického Německa, ale existovalo mnohem více. Našim východním sousedům se v poslední době podařilo podrobněji zdokumentovat život Slováka Karola Pajera, který v jižní Francii pomohl více jak pěti stům židovských dětí. Ty se díky němu vyhnuly koncentračnímu táboru a mohly žít relativně spokojený a soběstačný život ve společné komunitě. Příběh Pajera zobrazuje výstava v knihovně bratislavské univerzity, jak uvedl deník pravda.sk.

O Karolu Pajerovi toho po dlouhou dobu nebylo mnoho známo. V rodině se o jeho hrdinství nikdy nehovořilo a ani Pajerův syn a vnuk neměli o činech svého nejbližšího příbuzného potuchy. „O slovenských vojácích na západní frontě se za bývalého režimu veřejně moc nemluvilo. Příběh mého děda byl dlouho tabu i v naší rodině,“ podotkl vnuk Karol Pajer.

Jeho dědeček nesouhlasil s klerofašistickým režimem, proto Slovenský štát opustil a emigroval v roce 1939 do Francie. Tam absolvoval vojenský výcvik a zamířil na neokupovaný jih. Právě v okolí přístavu Marseille se v té době zdržovalo mnoho uprchlých židů, především dětí ze všech koutů Evropy. „Pajer spolu s přítelem Josefem Fišerem, který byl české národnosti, vytvořili operativní skupinu a ta pomáhala především opuštěným dětem, ženám a raněným,“ uvedl historik Dušan Hajan.

Opuštěná škola poskytla komunitě zázemí

Oba Čechoslováci se v dubnu 1941 dověděli o opuštěném školním areálu u města Vence nedaleko Nice a rozhodli se ho pronajmout i s hospodářskými pozemky. Zařízení pojmenovali „Křesťanský domov pro děti ve Vence“ a postupem času se rozrostlo na komunitu čítající 23 budov, která ve své podstatě fungovala jako kibuc. Areálem za dobu jeho existence podle dochovaných informací prošlo 524 dětí a 126 dospělých, kteří obhospodařovávali okolní polnosti a byli tak téměř soběstační. Potřebné peníze jim zajišťovala protestantská církev v USA a páter Pierre-Charles Toureille.

Provence Alpes Côte d\'Azur
Zdroj: ISIFA/Getty Images
Autor: Marc Piasecki

Až do počátku roku 1943 tak Pajer působil jako učitel pro židovské děti a zajišťoval jim i volnočasové aktivity jako plavání, orientaci v přírodě či slovenské tradiční písně a tance. Když v roce 1942 obsadila jih Francie Itálie, byla komunita nucena přesunout se do hornatého francouzského středozemí. Tam její život pokračoval na sedmi farmách v krajích Cortéze a Cantal. Pajer se však hned po příchodu do nové oblasti připojil k Makistům a účastnil se nejrůznějších partizánských akcí. V roce 1944 zahynul v boji s Němci u Mont-Mouchetu.

Po skončení války získal Pajer od francouzského prezidenta stříbrný kříž se stříbrnou stuhou a vysoké vojenské vyznamenání od československého prezidenta in memoriam. Po změně režimu v roce 1948 se západní zahraniční odboj dostal do nepřízně, a tak připomínání těchto hrdinů ustalo. Po dlouhá léta proto existence ojedinělé komunity v jižní Francii upadla do zapomnění.