Berlín - Když německý psychiatr Alois Alzheimer 3. listopadu 1906 v Tübingenu poprvé referoval o „podivně těžkém onemocnění mozkové kůry“, nejevili kolegové o jeho objev větší zájem a hodnotili ho spíš jako kuriozitu. Nyní je Alzheimerovo jméno známé na celém světě. Demencí neboli mozkovým onemocněním, které po něm bylo pojmenováno, nyní ve světě trpí podle odhadů několik desítek milionů lidí.
První informace o stařecké demenci nikoho zvlášť nezajímaly
Podle dobových dokumentů tehdy na setkání psychiatrů v Tübingenu žádný z kolegů nepoložil Alzheimerovi doplňující otázku, rychle se přešlo k jinému tématu a také regionální list Tübinger Chronik věnoval objevu v obsáhlé zprávě z kongresu jednu krátkou větu. Alzheimer se zklamán vrátil na psychiatrickou kliniku do Mnichova.
Tehdy dvaačtyřicetiletý psychiatr líčil případ své pacientky Auguste Deterové, která předtím zemřela ve věku 55 let „zcela dementní“, jak to Alzheimer formuloval. Pitva ukázala, že v mozku zemřelé bylo mnoho bílkovinových usazenin a odumřelých nervových buněk. „Bláznivý lékař s mikroskopem“, jak se Alzheimerovi říkalo, tak zjistil základní mechanismus nejtěžší a nejčastější formy stařecké demence: ukládání jednoho druhu bílkoviny v mozkové kůře vede k odumírání nervových buněk.
Proč se bílkovina tak masivně usazuje, není zcela jasné dodnes. Proto je také Alzheimerova nemoc stále neléčitelná a průběh lze pouze o několik měsíců až let zbrzdit. Nejznámější obětí nemoci byl zřejmě bývalý americký prezident Ronald Reagan.