Ruští aktivisté neskládají zbraně - i když jim jde o krk

Moskva - Les u moskevského předměstí Chimki je dnes symbolem odporu proti metodám ruské moci. Navzdory brutálním represím se mnoho lidí stále nesmířilo s plánem, že právě tudy povede dálnice mezi Moskvou a Petrohradem. V čele protestů, které už dva lidé odnesli zmrzačením, stojí 34letá matka dvou dětí Jevgenija Čirikovová. Nechce ustoupit, i když si dobře uvědomuje, že může dopadnout jako Anna Politkovská nebo Natalja Estěmirovová, které přinesly oběť nejvyšší.

S chimkinským dálničním projektem nesouhlasí 76 procent obyvatel, dokonce i prezident Dmitrij Medvěděv přiznal, že byl navržen tak, aby z něj těžila jedna konkrétní skupina lidí. Právě korupce je hlavním problémem Ruska, říká vůdkyně Hnutí za ochranu chimkinského lesa Čirikovová. Neusiluje podle svých slov o konfrontaci, chce jen chránit životní prostředí a snaží se jen donutit úřady, aby dodržovaly platné zákony a respektovaly lidská práva. Povede-li dálnice po navržené trase, bude zničen poslední dubový les, který se v okolí Moskvy nachází.

Aktivisté předložili v únoru prezidentu Medvěděvovi jedenáct alternativních variant stavby dálnice. Všechny by prý státu ušetřily peníze a lidem zdraví. Ekologové z Greenpeace podle Čirikovové vypočítali, že les využívá jeden milion lidí. „Chci, aby moje dcery žily a dýchaly v normálním prostředí vedle lesa, ne někde na kraji dálnice,“ říká aktivistka a připomíná v této souvislosti vlnu lesních požárů z loňského léta, kvůli nimž se v Moskvě nedalo dýchat a lidé museli chodit po ulicích s rouškami.

Jevgenija Čirikovová, vůdkyně Hnutí za ochranu chimkinského lesa:

„Jsem odhodlaná udělat, co bude v mých silách, aby se z Ruska stala normální země. (…) Jsme svědky toho, jak z naší velmoci dělají banánovou republiku, která dokáže jen exportovat své přírodní bohatství, zatímco její technologie degradují, korupce každým rokem vzrůstá, vzdělávací systém se hroutí, stejně tak jako zdravotnictví nebo ochrana přírody. Stát jednoduše přestává plnit své funkce. Tomu se neříká stabilita, ale stagnace.“

Čirikovová čelí kvůli svému boji za záchranu chimkinského lesa represím ze strany úřadů. V únoru jí pohrozil odbor sociální péče odebráním dětí kvůli udání, že je údajně týrá. Pravidelně se u ní objevují lidé z oddělení pro boj s hospodářskou kriminalitou, dcery musí chodit do školy s doprovodem, její maličká soukromá firma se náhle ocitla v centru pozornosti úřadů a stala se terčem opakovaných razií.

Jevgenija se ale nechce nechat zastrašit, i když si dobře uvědomuje, že může skončit jako Anna Politkovská, Anastasija Baburovová nebo Natalja Estěmirovová, které za svou angažovanost zaplatily životem. Dva její kolegové, kteří hájili chimkinský les, byli napadeni a zmláceni tak brutálním způsobem, že jsou dnes připoutáni na invalidní vozík, nemůžou mluvit a nedokážou se sami ani najíst.

Občanským aktivistům jde v Rusku o krk

Aktivisté z chimkinského lesa nejsou v Rusku jediní, kdo svůj boj vykupují strachem o život. Na pronásledování si musí zvyknout každý, kdo se občansky angažuje - humanitární organizace, které upozorňují na porušování lidských práv, novináři píšící o nepravostech nebo politická opozice. Běžnou součástí jejich života jsou výhrůžky, soudy, domovní prohlídky, výslechy i bití.

Asi nejznámějším příkladem je Strategie 31 – občanské hnutí za svobodu slova a shromažďování, kolem něhož se pohybují někteří opoziční lídři. Ruská ústava sice zaručuje právo na svobodu shromažďování, ale jen na papíře. Většinu demonstrací úřady pod smyšlenými záminkami zakazují. Strategie 31 organizuje každého 31. dne v měsíci protest. Scénář je vždy stejný: stovky policistů místo neprodyšně uzavřou a pak už jen sbírají aktivisty a vlečou je do antonů.

Bohaté zkušenosti z policejních služeben mají i členové provokativní umělecké skupiny Vojna, která si utahuje ze státní moci a svými kousky jí pořádně leze na nervy.

Navzdory tomu ale mají občanská hnutí a lokální protestní skupiny větší šanci změnit poměry než politické strany, i když to nebude ze dne na den.

Vydáno pod