Tulák, zlatokop, námořník či žebrák – to všechno byl Jack London

San Francisco - Drsná Aljaška, zlatá horečka na Klondiku a Jack London. Není nutné toulat se zasněženým americkým severem, stačí otevřít román tohoto amerického spisovatele a dobrodruha a klukovský sen je splněn. London psal bez přetvářek, vždy šel přímo k jádru věci a také tak žil. Byl snad vším, na co si člověk vzpomene. Svůj osud částečně předpověděl v napůl autobiografickém románu Martin Eden, který vydal několik let před smrtí. Klasickou četbou je i Tulák po hvězdách. Ve své době se prý stal nejlépe placeným spisovatelem, poznal však také život alkoholika, dřinu a bídu.

Zbohatl, koupil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa. Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii, stavěl si také honosný Vlčí dům, který mu však někdo podpálil. London měl přes své velké příjmy stále finanční potíže a do konce života bojoval s alkoholismem. Zemřel 22. listopadu 1916 poté, co se předávkoval morfiem, kterým tišil bolesti. Jeho popel byl rozprášen v místech, kde měl stát Vlčí dům. Jeho životopisec Irving Stone později napsal: „V Evropě se o jeho smrti psalo více než o smrti císaře Františka Josefa, který zemřel den před ním. Jack představoval mládí světa a jeho skonem ve světě pohasla jiskra odvahy“.

„Častokrát mohu chybovat, ale mé sny zůstanou pravdivé, vyzkoušej snít se mnou,“ vyzývá London své čtenáře, kteří takové výzvě většinou nedokáží odolat. Plně totiž věří svému zlatokopovi, dělníkovi, tulákovi, žebrákovi nebo námořníkovi. Tím vším totiž během svého krátkého života London byl.



Nezaměstnaný, tulák i odborář…

London se narodil v San Francisku jako nemanželské dítě učitelky hudby a potulného astrologa. Staral se však o něj nevlastní otec, po němž získal příjmení. Původně se jmenoval John Griffith Chaney, jméno Jack přijal v mládí. Žil v chudobě a už jako školák si začal přivydělávat, aby pomohl rodičům. Na školu neměl ani pomyšlení, vystřídal několik dělnických profesí - chvíli byl nezaměstnaným i odborářem a jako tulák jezdil po kontinentu. Skončil i za mřížemi a životní zkušenosti ho mimo jiné i k četbě Karla Marxe. Chvíli se také živil jako pirátský lovec ústřic a stejné piráty poté honil jako člen pobřežní hlídky. Legendární jsou také jeho námořnické kousky v jižním Pacifiku a zážitky z rusko-japonské války v roce 1905. 

„Snad největším kouzlem vandráckého života je vzácný nedostatek jednotvárnosti,“ napsal Jack London, spisovatel a dobrodruh, který zúročil své nevšední zážitky z cest Spojenými státy a Kanadou v letech 1892 až 1894 v autobiografickém románu Cesta. 

„Opilé myšlenky mi začnou řádit v mozku a můj Démon mi našeptává, že život je něco velkolepého a že my jsme stateční a skvělí - svobodní jako bohové bezstarostně se povalující po trávnících a posílající tento přízemní, nicotný, konvenční svět k čertu,“ napsal London v jedné z nejupřímnějších výpovědí o záludnostech alkoholu, která v češtině vyšla pod názvem Démon alkohol. V originále se kniha jmenuje John Barleycorn a London na začátku vyprávění například konstatuje, že bude podporovat hlasovací právo pro ženy, protože ty jediné se mohou zasadit pro prohibici.



Na Aljašku jel za zlatem, přivezl si jen náměty na knížky

Touha po vzdělání ho přivedla na střední a později i na vysokou školu. Tu však kvůli zdravotním problémům a finanční tísni nedokončil. Po vypuknutí zlaté horečky se vydal na Aljašku a místo zlata si přivezl náměty na knížky. Začal psát, ale stále musel tvrdě pracovat. Slavným se stal v 27 letech Voláním divočiny a dalším jeho klíčovým „aljašským“ dílem je Bílý tesák (1906). Námořnické zkušenosti zúročil v Mořském vlkovi (1904). Celkem napsal 50 knih, stovku povídek a mnoho článků na nejrůznější témata. Představy českých čtenářů Londonových knížek rozvíjely kresby Zdeňka Buriana. 

Jack London: Citáty

Život je plný zklamání a je to celkem v pořádku. Maso chutná nejlíp po hladu a postel je nejměkčí po těžké cestě.

Jdi do boje vesele, neboť mrtví, kteří se neusmívají, jsou oškliví.

Rozkoš je mzdou života.

Zapomeň sám na sebe, potom si tě svět bude pamatovat.

Odsuzuji-li chyby svých přátel, ještě to neznamená, že bych je měl přestat mít rád.

Jen tehdy, zajímáš-li se o všechno, co se kolem tebe děje, žiješ naplno!

Nemám rád lidi, kteří čekají, až jim někdo upraví cestu.

Optimismus je teplo.