Zambijští zemědělci vymysleli písmo pro svůj místní jazyk

Lusaka – Příslušníci komunity Shanjo čítající asi 20 000 lidí si již mohou ve svém jazyce ciShanjo přečíst první příběhy, které se dosud předávaly pouze ústně. Nové písmo bude mít přínos zejména pro výuku na základních školách, protože děti se nejsnadněji učí v rodné řeči. V Africe se používá 30 procent jazyků světa, které ovšem rychle zanikají.

Hastings Sitale o sobě říká, že je obyčejný zemědělec v zambijské Západní provincii. Zároveň je ale amatérský lingvista a spolu s kolegy pracuje na vytváření písma pro svůj mateřský jazyk. Hastingsova skupina je jednou z pěti skupin, které vyvíjejí písemné podoby svých lokálních jazyků. Příručka o 27 stránkách obsahuje návod, jak ciShanjo číst a psát. Dále čítá slovník o 500 heslech, gramatické poznámky a příklady přepisu tří příběhů, které posloužily při hledání písma. Jako první přišla s požadavkem převodu do písemné podoby křesťanská komunita. Měla totiž problém s farníky, protože mnozí z nich nebyli schopni porozumět bibli napsané v siLozi.

V Zambii se mluví 70 různými jazyky

Koordinátorem projektu na převod ciShanjo a jazyků dalších čtyř etnických skupin je misionář James Lucas. „Jazyky používané v Západní provincii se dosti podobají. Začalo se jimi mluvit před 150 lety a mnohé z nich vycházejí z téhož původního jazyka,“ vysvětlil. Postupně se ale jazyky začaly odlišovat, jelikož komunity nežijí v těsné blízkosti. Tench připomíná, že v Africe sice žije 15 procent světové populace, ale používá se tam 30 procent jazyků světa. Jenom v Zambii, kde je oficiálním jazykem angličtina, se hovoří dohromady 70 jazyky.

Lingvistka Nancy Kulaová, která působí na Essexské univerzitě, se domnívá, že Západní provincie je zřejmě jazykově nejrůznorodější část Zambie. „Jazyku ciShanjo hrozí podobně jako dalším jazykům Západní provincie zánik,“ řekla Kulaová, podle níž už v zemi mnoho jazyků zaniklo. „Moc se to nezkoumá a obávám se, že je situace horší, než si myslíme,“ tvrdí. Důvodem zániku jazyků je, že se lidé dorozumívají raději všeobecně známou angličtinou a že v obchodním styku na území ciShanjo se běžně uplatní siLozi. Mnoho příslušníků skupiny Shanjo ale siLozi úplně nerozumí a navíc se lidé z měst jejich akcentu vysmívají. „Nazývají nás křováky,“ stěžuje si Carol Mushaliová, která je ve skupině amatérských lingvistů jedinou ženou.

V novém písmu vidí mnozí velký přínos pro výuku v základních školách, protože děti se nejsnadněji učí v rodné řeči. Mushaliová se domnívá, že učit se začnou i dospělí. „Jakmile zakusí první pocit pochopení, budou se snažit postoupit dál. Když se naučí číst a psát, otevře se jim cesta k dalšímu učení,“ říká.