Barma i Kuba nastoupily cestu k svobodnějším poměrům

Rangún/Havana – Uplynulý rok ve světě, plný mohutných protestů občanů, nadělil tomu následujícímu naděje ve zlepšení situace v nesvobodných režimech – ať už realizované sesazením vládnoucích představitelů, či zásahou vnějších arbitrů. Zájem médií a světové politiky tak díky vlně „Arabského jara“ přitahovaly především státy severní Afriky. Změny spojené s nadějí, a to i bez pouličních demonstrací, však minulý rok pocítily také jiné země.

Například Barma napjatě očekává každý další krok svých vládců. Tamní vojenská junta před více než rokem zorganizovala první svobodné volby po dvaceti letech a v březnu 2011 tak na základě výsledků nastolila civilní vládu. Nový kabinet je sice i nadále složen z generálů a vůdců bývalého režimu, přinejmenším se však rozhodl propustit část politických vězňů a oslabil dohled nad médii a internetem.

Centrální figurou současného dění v Barmě je mezinárodně uznávaná prodemokratická aktivistka Su Ťij. I kvůli ní zaznamenal přes 50 let vládnoucí režim minulý rok mírnou liberalizaci. Barma se už od šedesátých let minulého století propadá do chudoby a mezinárodní izolace. Vojenská junta změnila zemi bohatou na suroviny v území bezpráví a etnických konfliktů. V národnostně smíšených oblastech Kačin a Šan zemřely za poslední dekády desetitisíce lidí. Statisíce odešly do exilu. Zdánlivě neotřesitelný režim ale překvapivě mění kurz. „Je tam nějaký pokrok na osobní, společenské ale i vládní úrovni,“ říká barmský disident Aun Myo Min.

Hillary Clintonová a Su Ťij
Hillary Clintonová a Su Ťij

Nová barmská vláda se už přes rok snaží navázat účinnou diskuzi s opozicí i zahraničím. „Další byla snaha režimu zmenšit izolaci Barmy, o zlepšení vztahů s mezinárodním společenstvím, respektive především s EU a Spojenými státy, které na Barmu mají uvaleny už dlouhé roky sankce,“ dodává Lucie Kundra ze společnosti Člověk v tísni. Západ proto hned několika gesty ocenil nové barmské reformy a zákony.

Změny pocítil i karibský ostrov na opačné straně planety. Od roku 2006, kdy dlouholetý vůdce Fidel Castro předal žezlo svému bratru Raúlovi, začala vládnoucí strana usilovat o postupné prosazování tržních principů do svého hospodářství. „Kapitalistickými reformami s komunistickou tváří“ chce podpořit soukromý sektor a zmenšit státní sféru. Jen minulý rok na ostrově požádalo o soukromou licenci přes 300 tisíc lidí.

Fronta před španělským konzulátem v Havaně
Fronta před španělským konzulátem v Havaně

Stát ale pozorně kontroluje, komu licenci k podnikání a obchodování udělí. Nejen opozice, ale i většina očekávaného milionu propuštěných státních úředníků se na malý soukromý trh na Kubě stěží dostanou. Kritici režimu proto vidí v reformách hlavně způsob, jak naplnit bankrotující státní kasu. „Vláda ví, že touto legalizací může přijít k velkému ekonomickému zisku díky daním,“ uvedl disident Omar Rodríguez.

Ať už jsou Kubánci nebo Barmánci ke změnám skeptičtí, dva důležité kroky oceňují stejně. Jde jednak o použití moderních technologií pro demokratizaci země a také odstraňování atmosféry strachu a nejistoty. „Lidé se  ptají a mluví o lidských právech víc než dřív,“ dodává Myo Min. Lidé v obou zemích se tak shodují, že loňské změny povedou jistě k lepší budoucnosti.