Scott došel k jižnímu pólu druhý, domů se však nikdy nevrátil

Antarktida - Hned několik výprav zamířilo počátkem 20. století do Antarktidy. Dobytí jižního pólu bylo totiž silnou výzvou pro řadu polárníků. V roce 1910 do nehostinného prostředí vypluly i expedice dvou osobností - Nora Roalda Amundsena a Brita Roberta Scotta. Úspěch v souboji s drsným počasím, časem i kilometry nakonec slavil v prosinci 1911 Amundsen. Scottovi se to podařilo o 33 dní později, 18. ledna 1912. Jeho výprava ale skončila tragédií. Scott zahynul i se čtyřmi společníky při návratu k základnímu táboru - umírali na omrzliny a nedostatek některých složek potravy. Stan s těly mrtvých členů výpravy, deníky a sbírkami vědeckého materiálu našla záchranná výprava až 12. listopadu roku 1912.

Zatímco Amundsen podřídil vše dobytí jižního pólu, Scottova expedice měla i vědecký program. Scott se vydal na cestu od McMurdova zálivu 1. listopadu. Místo psů, s nimiž se na cestu vydal Amundsen, se spolehl na sibiřské poníky, které ale drsné podmínky záhy vyřídily. Nevyvedl se mu ani experiment s motorovými saněmi. Nakonec muži museli táhnout naložené saně sami. Rozdíl byl i v oblečení, kdy Amundsen používal kožešinové odkoukané od Eskymáků, zatímco Britové měli své oblečení speciálního střihu, ovšem těžší a navíc úplně neuschlo. 

Navíc těsně před závěrečným pochodem pak Scott rozšířil čtyřčlenný tým o jednoho člena - největší chyba. Vše bylo vypočítáno a připraveno, ovšem pro čtyři muže, nikoliv pro pět.  Navíc pátý člen – Bowers – s sebou neměl ani lyže, musel jít pěšky, zatímco ostatní se pohybovali na lyžích rychleji. 

Amundsenovi lidé se na jižním pólu objevili 14. prosince 1911 - vyfotografovali se a zanechali zde stan s dopisem Scottovi a vyrazili zpět. I s návratem jim trvala cesta 99 dnů a urazili kolem3 000 kilometrů. Scott dorazil k pólu 18. ledna 1912, vyčerpání a zklamání. Angličané postavili poblíž stanu mohylu, samozřejmě se taky vyfotografovali a nastoupili cestu zpět. Na zpáteční trase jim pak Antarktida sečetla všechna logistická pochybení, omyly v organizaci a podtrhla to mimořádně nepříznivým počasím. 

Cestou se při sestupu zranil na hlavě Edgar Evans a zemřel ve spánku. Další člen výpravy -  kapitán Oates, měl hluboké omrzliny, nemohl už táhnout sáně a cítil se na obtíž. Jednou večer vylezl ze stanu do sněhové bouře a už ho nikdo nespatřil. Robert Scott a jeho zbylí druhové Wilson a Bowers zemřeli pouhých 18 kilometrůod posledního ze svých skladišť. 

„Obávám se, že musíme zemřít… ale byli jsme na pólu a zemřeme jako džentlmeni - lituji jen žen, které za sebou zanecháváme,“ uvedl slavný polárník v dopise, který napsal v březnu 1912, když si uvědomil, že nešťastnou expedici nepřežije.

Objevitelé pomalu a opatrně listovali Scottovým deníkem… .poslední zápis měl datum 29. března 1912. 

„Den co den jsme byli připraveni vyrazit ke skladišti vzdálenému jen 18 kilometrů, ale venku před stanem zuří sněhová bouře. Myslím, že nemůžeme očekávat už nic dobrého. Vydržíme až do konce, ale jsme přirozeně den za dnem slabší a naše smrt už nemůže být daleko.  Je to bída, ale myslím, že už nebudu moci psát.“ R. Scott

Proboha postarejte se o naše rodiny!

 


Nejvýznamnější výprava na jižní pól, která neuspěla, byla v roce 1908 britská expedice pod vedením Ernesta Shackeltona. Od cíle ji dělilo 155 kilometrů, když její postup zastavil příchod antarktické zimy a nedostatek potravin.