Indonésie přitvrdila: Za jízdu na střeše koulí do hlavy

Jakarta – Nepomohlo nic: stříkání červenou barvou, vypouštění psů, ostnatý drát na střechách ani výzvy náboženských vůdců. Indonésané prostě tvrdošíjně cestují na střechách vlaků. Tomu má nyní zabránit nové opatření tamních železnic: na nádražích a na železničních přejezdech budou na bránách nad kolejemi zavěšeny betonové koule těsně nad střechami vagonů. Kvůli cestování na střechách dochází k častým nehodám. Na železnicích zemřou ročně desítky lidí a stovky utrpí zranění.

Zdroj: ČTK/AP Autor: Dita Alangkara, Achmad Ibrahim

Vlaky křižující Indonésii po zanedbaných tratích, které za sebou zanechali v zemi před 60 lety holandští kolonizátoři, jsou zvlášť v dopravní špičce přeplněné lidmi. Stovky cestujících se ve snaze uniknout tlačenici ve vagonech uchylují na střechy železničních souprav. Je mezi nimi ale také řada notorických neplatičů jízdného i mládež, která to považuje za zajímavou adrenalinovou zábavu. Ročně přitom takto zahynou či jsou zraněny desítky pasažérů.

Stříbrné betonové koule velikosti grepu jsou s pomocí řetězů zavěšeny na konstrukci připomínající fotbalovou branku. První podobné zařízení bylo dnes instalováno pár stovek metrů od jedné ze železničních stanic na předměstí Jakarty.

Jeden z pasažérů:

„Je to k ničemu. Nepomohlo ani stříkání barvou, ani ostnatý dráty na střechách. Vláda by se měla spíše soustředit na zlepšení vlakových služeb. Cestující by pak dodržovali pravidla. Nikdy neprotestovali proti cenám jízdného.“


Betonové koule mají Indonésanům zabránit v cestování na střechách vlaků
Betonové koule mají Indonésanům zabránit v cestování na střechách vlaků

Starosti s tím, že mohou masivní koule případné hříšníky usmrtit, si státní dráhy nedělají. „Nikdo nemá sedět nahoře. Už mnohokrát jsme řekli, že pokud je vlak plný, mohou cestující přijít do pokladny a my jim lístek proplatíme,“ řekl Mateta Rizahulhaq, mluvčí státní železniční společnosti PT Kereta Api. Kritici ale upozorňují, že problém spočívá v zastaralém systému indonéských železnic, které nemají dostatek vlaků, aby uspokojily poptávku, a které neustále hlásí zpoždění.

Před několika lety o sobě indonéské železnice daly vědět, když jejich zřízenci stříkali po cestujících na střechách z mohutných hadic červenou barvu, aby je mohli později identifikovat a zadržet. „Surfaři“ ale brzy tato zařízení zničili. Podobně neuspěly železnice ani s duchovními a psy. „Líbí se nám nahoře, příjemně tam fouká,“ vysvětluje 27letý majitel malého obchodu Malyanto, který prakticky denně dojíždí ze svého rodného města Bogoru do Jakarty.