Potápěči našli v Concordii ženské tělo, už 17. obět nehody

Řím - Potápěči našli ve ztroskotané lodi Costa Concordia ženské tělo. Jde už o sedmnáctou oběť nehody. Z vraku lodi se dnes navíc mělo začít odčerpávat palivo. Pokud by se totiž 2 400 tun nafty dostalo z nádrží samovolně ven, mohlo by způsobit velké ekologické škody. Přečerpávání se ale muselo kvůli špatnému počasí odložit buď na zítřek, nebo až na pondělí. Celá akce by trvala nejméně měsíc. Záchranáři ale stále váhají, obávají se totiž narušení rovnováhy trupu lodi. Ta leží na okraji útesu a mohla by se definitivně potopit. Otázkou zůstává i to, jak se budou trosky lodi likvidovat. Zda se vyzvednou a opraví, nebo rozřežou a sešrotují.

Potápěči narazili na tělo ženy v zaplavené části šesté paluby, sdělil krizový štáb na ostrově Giglio, u jehož břehu loď ztroskotala před dvěma týdny. Nezvěstných ještě zůstává patnáct osob. O tom, že se odčerpání paliva odloží, rozhodli technici nizozemské společnosti Smit a italské Neri. Prozatím umístili bezpečnostní zábrany kolem otvorů, jež byly v trupu lodě vytvořeny ve výšce palivových nádrží. Moře je prý natolik rozbouřené, že pokračovat v operaci by bylo příliš riskantní. Zatím není pravděpodobné, že by bylo možné s odčerpáním začít dříve než v neděli.

Plavidlo je dlouhé 290 a široké 36 metrů, s hrubou tonáží necelých 115 tisíc tun. Podle odhadu váží zhruba 25 až 45 tisíc tun. Ve skutečnosti je ale samozřejmě mnohem těžší. Nejen proto, že je už z poloviny naplněné vodou, ale jsou zde i vodou nasáklé matrace, koberce nebo třeba zavazadla. Loď navíc spočívá nebezpečně blízko útesu na skalním výběžku, který by se v nejhorším případě mohl pod obrovskou váhou začít drolit. Pro záchranáře proto případ Concordie představuje jeden z nejsložitějších úkolů, s nimiž se kdy byli nuceni potýkat. Musejí totiž rozhodnout, zda obří vrak vyzvednou zpět na hladinu, rozřežou na menší části, anebo ho potopí.

Záchranné práce by mohly stát více než 50 milionů dolarů

To všechno znamená, že majitelé lodi musejí velmi pečlivě zvážit, zda má smysl pokoušet se loď zachránit, či zda bude z finančního hlediska lepší kolos rozřezat na části a prodat je jako šrot. Jednou z možností je také poslat loď definitivně ke dnu. „Tohle se ještě žádné jiné výletní lodi nestalo,“ tvrdí Mike Lacey z organizace International Salvage Union, která se zabývá záchranou ztroskotaných lodí. „Už tu samozřejmě byly velké nákladní lodi nebo tankery, které někde uvízly, ale s tímto typem lodi se to ještě nepřihodilo.“ Odhady ceny záchranných prací se pohybují kolem částky 50 milionů dolarů a více.

Záchranáři musejí mít i veškeré informace o lodi samé, o tom, jak stabilní je její poloha, nakolik je poškozená, jak je zkonstruovaná a co měla na palubě. Právě nákladu přitom zůstalo v lodi hodně. Kromě 4 000 pasažérů a posádky byla na Concordii spousta zařízení, která měla lidem co možná nejvíc zpříjemnit plavbu. Plovoucí palác nabízel cestujícím na třinácti palubách několik restaurací, třípodlažní divadlo, obrovské lázně nebo třeba simulátor formule 1. Samozřejmostí byly bazény, tělocvičny nebo třeba venkovní běžecká dráha. „Loď byla vybavená tak, aby každý z veřejných prostor připomínal některou ze zemí v Evropě, v Evropské unii,“ řekl jeden z architektů Joe Farcus.

Co se týče časového rámce, nikdo si netroufá odhadovat, jak dlouho může záchranná akce trvat. Například vyzvednutí nákladní lodi Tricolor, která ztroskotala v roce 2002, když přes Lamanšský průliv přepravovala 3 000 automobilů, trvala dva roky. Tady to může být i delší proces v závislosti na tom, který scénář nakonec dostane přednost. Zda záchrana, anebo rozřezání lodi na kusy. Existuje však i třetí varianta - loď potopit.