Piráti protěže – hrdinové, kteří umírají bez povšimnutí

Kolín nad Rýnem - Takřka bez povšimnutí odcházejí z našeho světa. Lidé, kteří se v době svého mládí postavili Hitlerovi. Ne všem mladým Němcům totiž vyhovovala absolutní kontrola nacistů nad jejich životy, mnozí se proto bránili. Na konci 30. let tak hledali vlastní nekonvenční životní styl a „bojovali“ proti patrolám Hitlerjugend. K takovým skupinám patřili především Piráti protěže (Edelweiss Piraten) - jedenz posledních Jean Jülich zemřel na sklonku loňského roku na okraji mediálního zájmu. Pozornost mu věnovaly jen listy The Independent a The Telegraph.

Právě v době, kdy si Česká republika připomíná vše kolem atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, který lze řadit k vrcholům odbojových aktivit českého obyvatelstva, je potřeba též zmínit i německé hrdiny – tehdy vlastně ještě děti, na něž se trochu pozapomíná. 

A kdo že byli Piráti protěže? 

V západním Německu se poprvé objevili na sklonku třicátých let. Jejich uniformu tvořila kostkovaná košile, krátké tmavé kalhoty, bílé ponožky a odznak se symbolem alpské protěže. Podobnou uniformu začaly později používat i jiné skupiny odpadlé mládeže, například Toulaví frajeři z Essenu, Kittelsbašští piráti z Oberhausenu a Navajové z Kolína nad Rýnem.

Při víkendových výletech na venkov s oblibou tito mladí rebelové vyhledávali konflikty s Hitlerjugend. Po vypuknutí války a následné militarizaci Hitlerjugend představovalo členství v těchto odpadlých organizacích stále atraktivnější variantu seberealizace - právě v těchto skupinách si mnozí mladí Němci odbývali první sexuální zkušenosti, neboť v Hitlerových mládežnických organizacích podléhal sex přísným tabu. 

Roku 1941 si jeden instruktor Hitlerjugend povzdechl:

„Každé dítě ví, kdo jsou Kittelsbašští piráti. Jsou všude, člověk by řekl, že jich musí být víc než samotných Hitlerjugend. Všichni se dobře znají a drží při sobě. Nebojí se ani patrol Hitlerjugend, které s klidným svědomím kdykoli zmlátí. S ničím nesouhlasí a nechodí do práce.“


Víkendové výlety představovaly pro mladé piráty možnost uniknout přísné kontrole totalitního státu. Populární byly například pěší výpravy napříč Německem, jejichž absolvování představovalo zejména po vypuknutí války, kdy byl pohyb obyvatelstva přísně sledován, značné dobrodružství. Výlety poskytovaly příležitost ke zpěvu zakázaných písní, případně písní nacistických s texty upravenými ve značně protistátním duchu. 

  • Hitlerjugend
    Hitlerjugend zdroj: www.druhasvetovavalka.nazory.cz
  • Hitlerjugend
    Hitlerjugend zdroj: www.druhasvetovavalka.nazory.cz

Navenek tak šlo o jakýsi klub sportů ve volné přírodě, který propagoval pěší turistiku a jiné podobné činnosti. Piráti sice neměli otevřeně politický program, zato však byli ve spojení s disidenty, s německými zběhy a uprchlými ruskými zajatci. V opuštěném bunkru na předměstí Kolína nad Rýnem ukrývali uprchlíky z koncentračních táborů, Židy, německé válečné dezertéry i uprchlé nuceně nasazené. Napadali patroly, vykolejovali vlaky s municí, sypali do nádrží nacistických aut cukr a kradli z nacistických skladů zbraně i jídlo.  

Oznámení na düsseldorfské gestapo: „Věc: Piráti protěže. Aktivita skupin mládeže organizovaných v rámci výše jmenovaného společenství narůstá. Adolescenti ve věku 12-17 let se pozdě večer shromažďují ve společnosti mladých žen a hrají na hudební nástroje. Jelikož k těmto podezřelým schůzkám dochází mimo rámec Hitlerovy mládeže a vládne při nich vůči této organizaci jednoznačně nepřátelský postoj, představují nebezpečí pro ostatní mladé lidi. Existuje rovněž podezření, že nápisy typu:“Pryč s Hitlerem!„, “Pryč s nacistickou brutalitou!„ a podobné, které se poslední dobou objevují na zdech stanice metra Altenbergstrasse, jsou jejich dílem.“


Nacistická odpověď -  ti, kteří se odmítali podřídit, končili víkendovým uvězněním či povinnou účastí v převýchovných programech. Někteří ze zatčených putovali před soud, který je neváhal poslat do speciálních koncentračních táborů pro mládež. Zatčení postihlo tisíce mladých lidí. Například 7. prosince 1942 hlásilo düsseldorfské gestapo rozbití 28 skupin, v nichž bylo organizováno 739 mladistvých.

Mezi zatčenými byli i kolínští Piráti protěže, kteří plánovali vyhodit do vzduchu velitelství gestapa, k čemuž ale nikdy nedošlo. Plán byl prozrazen a mnozí z pirátů skončili před soudem a na výstrahu ostatní mládeži jich šest bylo v listopadu roku 1944 veřejně oběšeno na železniční stanici v Kolíně. Další skončili v koncentračních táborech, nápravných školách či psychiatrických léčebnách. 

Osud skupinky mladých Němců, Pirátů protěže, příběh o odvaze a lidské důstojnosti připomíná i film Edelweisspiraten z roku 2005. Snímek se zabývá právě kolínskám plánem útoku na sídlo gestapa. Vypráví o lidech, kteří se vymkli tlaku doby a prostě něco udělali. Ti nejstatečnější z nich byli skoro děti…