Moskva – Neznámí pachatelé se dnes pokusili spáchat atentát na abcházského prezidenta Alexandra Ankvaba. Ten z tohoto pokusu vyvázl bez zranění, ale tři jeho strážci byli zasaženi a jeden pak zraněním podlehl. Abcházie se spolu s další separatistickou provincií Jižní Osetie odtrhla s ruskou pomocí od Gruzie, ale jako nezávislé státy je většina světa neuznává.
Prezident Abcházie Ankvab vyvázl z pokusu o atentát
„Prezidentův automobil ostřelovali neznámí pachatelé. Šéf státu nijak neutrpěl, ale dva strážci byli raněni,“ uvedla agentura Interfax s odvoláním na nejmenovaný zdroj z abcházských úřadů. Na Ankvabův vůz se střílelo v okolí města Gudauta, kde se nachází ruská vojenská základna. Prezident jel do práce v abcházské metropoli Suchumi.
Na Ankvabův vůz se střílelo v okolí města Gudauta, kde se nachází ruská vojenská základna. Prezident jel do práce v abchazské metropoli Suchumi. Konvoj pěti vozů cestou přijel k místu, kde vybuchla nastražená nálož a vzápětí následovala palba z kulometu a granátometu.
Podle vyšetřovatelů byl atentát pečlivě připraven a byl zřejmě činem organizované skupiny. Nedaleko místa výbuchu policie našla zákop se dvěma granátomety, kulometem a samopalem.
Gruzie dnes z přípravy atentátu nepřímo obvinila Rusko. „Za všechny procesy odehrávající se v Abcházii odpovídá Rusko jako mocnost okupující toto území,“ komentoval incident šéf tbiliského parlamentu David Bakradze.
Ankvab nastoupil do úřadu loni v září. Za sovětské éry býval policistou, po rozpadu SSSR zastával funkci abcházského ministra vnitra a později viceprezidenta. Loni v srpnu v prezidentských volbách s 54 procenty hlasů porazil svého hlavního soupeře, premiéra Sergeje Šambu, který skončil druhý s 20 procenty hlasů.
Abcházie, stejně jako Jižní Osetie, vyhlásila nezávislost po rusko-gruzínské válce v srpnu 2008. Její samostatnost zatím uznala kromě Ruska jen Nikaragua, Venezuela a malé tichomořské státy Vanuatu, Nauru a Tuvalu, prý za štědrý finanční dar od Moskvy. Ta rovněž obě separatistické oblasti drží hospodářsky při životě, mohutné subvence ovšem k rozhořčení ruského tisku často končí v kapsách šéfů šedé ekonomiky a vůdců místních rodinných klanů.