Hlas Ameriky začal vysílat původně pro lidi ve válečné Evropě

Washington – „Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň“ – to je věta, kterou na konci 80. let minulého století znal v Československu téměř každý. Rozhlasová stanice Hlas Ameriky (The Voice of America), pro posluchače v Československu a dalších zemích za železnou oponou jiskřička naděje a podpory, ale začala vysílat už za války, a to 24. února 1942. Svobodu, demokracii a dobrou rozhlasovou žurnalistiku propaguje stanice nadále, i když česky už nevysílá. Právě Hlas Ameriky, společně se Svobodnou Evropou, uváděl desítky let komunistickou propagandu v bývalém Československu v zuřivost, protože otevřeně hovořil o režimem tabuizovaných oblastech, zejména o protiprávně vězněných občanech a o problémech s některými herci, kteří se nesměli objevit na televizní obrazovce.

S nápadem vysílat mezinárodní zpravodajský servis pro posluchače ve válečné Evropě přišla vláda amerického prezidenta Franklina Roosevelta v polovině roku 1941. Po japonském útoku na Pearl Harbor a zapojení USA do druhé světové války nabraly přípravy na založení rádia rychlý spád, vysílat se pak začalo v únoru 1942 z newyorského studia. 

„Každý den v tuto hodinu vám nabídneme válečné zpravodajství. Možná to budou zprávy dobré, možná zlé. Budeme vám říkat pravdu,“ pronesl v první relaci do nepřátelského Německa hlasatel William Hale.



VOA od počátku stavěla svou pověst na objektivním zpravodajství. Kromě němčiny se vysílalo ve francouzštině, italštině a angličtině, v červnu 1942 stanice organizačně přešla pod Úřad pro válečné informace (OWI), o dva roky později vysílala již ve více než 40 jazycích.

Za studené války nepřestávala VOA šířit poselství demokracie a svobody. Přitom posluchačům po celém světě sdělovala, že žít v Americe je vlastně zábava. Hvězdou rádia se stal diskžokej Willis Conover (1920–1996), který na vlnách VOA připravoval hudební pořad zaměřený na jazz. Pro muzikanty byl jeho program jedinečným okénkem ke kořenům soudobé hudby, pro tisíce posluchačů se Conoverovo jméno stalo synonymem života ve svobodě. 

V padesátých letech zasáhl Has Ameriky tzv. mccarthismus

V 50. letech stanice neunikla protikomunistickému tažení senátora Josepha McCarthyho. Pracovníci rádia se potýkali, jak se později ukázalo, s falešnými obviněními z prokomunistického zaměření. Několikatýdenní vyšetřování přenášené televizí stanici téměř zničilo. VOA se pak stala na více než 40 let součástí Informační agentury Spojených států (USIA), což byl oficiální vládní orgán pro informace. V roce 1954 přesídlila z New Yorku do Washingtonu. 

„Hlas Ameriky poslouchalo hodně lidí i proto, že se dal chytit lépe než třeba Svobodná Evropa. Svobodná Evropa vysílala pouze na krátkých vlnách, které se často rušily. Střední vlny, na kterých vysílal právě Hlas Ameriky, se daly rušit komplikovaněji,“ vysvětlil historik Jan Koura.

  • Ivan Medek
    Ivan Medek autor: ČT24, zdroj: ČT24
  • Manželé Medkovi ve Vídni v roce 1988
    Manželé Medkovi ve Vídni v roce 1988 autor: Helena Medková, zdroj: Helena Medková

„Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň“  - Svou úlohu měla stanice i v Československu 

Vysílačka propagovala i akce Charty 77, věnovala se tématům náboženské svobody, svobody kulturního projevu i sdružování. Přinášela rovněž zprávy z USA, kupříkladu cestopisné črty Martina Čermáka (Iva Ducháčka), recenze Josefa Škvoreckého o nových knihách a další. 

„Ivan Medek je asi tou nejvýznamnější osobností, která československým vysíláním Hlasu Ameriky prošla. Jeho známou větu: 'Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň', si pamatuje snad každý,“ podotkl historik Koura.

Vysílací čas Hlasu Ameriky do Československa byl tříhodinový, rozdělený na ranní a večerní relaci. Ukončení studené války, vznik nových demokracií v Evropě a v neposlední řadě i rozpočtové potíže americké vlády zesílily v roce 1990 tlak na omezení činnosti, nebo dokonce zrušení stanice. Těžiště jejího vysílání se začalo přesouvat do problémovějších oblastí. Po rozdělení Československa se od sebe oddělilo i české a slovenské vysílání 28. března 1993. Vysílání ve středoevropských jazycích bylo nakonec ukončeno 27. února 2004 po 62 letech.

Video Reportáž Ivy Němcové
video

Reportáž Ivy Němcové