Koupě Aljašky byl pro Američany kauf

Washington – Spojeným státům se povedl jeden z nejlepších obchodů historie, když od Ruska koupily Aljašku. Rusům údajně v té době severozápadní výspa Ameriky nepřinášela žádné zisky, kupující ale dobře věděli o nerostném bohatství skrytém v zemi. Američané navíc tehdy dali za Aljašku 7,2 milionu dolarů, v dnešních cenách by to mohlo být až 90 milionů dolarů. Aljaška tak Američany přišla na polovinu toho, co zaplatili Francii začátkem 19. století za Louisianu.

Přesto ale koupi území, o kterém se vtipkovalo jako o „ledničce“ či „hoře ledu“, mnozí lidé ve Spojených státech kritizovali. Země se v té době totiž teprve vzpamatovávala z občanské války. Pomlouvání ale utichlo, když se poukázalo na to, že hektar území bohatého na lesy přišel na pouhé čtyři centy. Definitivní potvrzení výhodnosti obchodu pak přinesl až objev zlata v roce 1896. Dnes je zlatá horečka dávnou minulostí, Aljaška ale stále skrývá ohromné nerostné bohatství, zejména ropu.

Aljašku objevila v roce 1741 ruská expedice, kterou vedl dánský mořeplavec v ruských službách Vitus Beringg. Nová teritoria tak využívala nejdříve ruská lovecká společnost, později se zde založila Rusko-americká společnost. Ta získala monopol na veškerý zdejší „průmysl“, zabývala se především lovem kožešinové zvěře a těžbou nerostů. Ruští podnikatelé tu také dobývali led, který vyváželi do Kalifornie.

Rusové si nemohli Aljašku udržet kvůli dopravě a konkurenci

V první polovině 19. století se ale situace začala zhoršovat. Rusové stále častěji řešili problémy s dopravou na poloostrov, ta trvala velmi dlouho. Nastaly také neshody s konkurenty. Situace v zemi se zkomplikovala po krymské válce (1853-1856). Rusko v ní bylo poraženo a zbaveno možnosti udržoval potřebné síly pro ochranu ruských osad v oblasti Tichého oceánu. Tehdy se začalo poprvé mluvit o tom, že by se Aljaška mohla prodat. Rusko mělo dvě volby – Angličany a Američany. Petrohrad nemohl zapomenout na působení Angličanů na Krymu, a proto zvolil Američany.

Pro Rusy bylo skoro nemožné si Aljašku udržet. Na celém poloostrově, uprostřed mnoha tisíců Eskymáků, Indiánů a Aleutů, bylo jen osm set Rusů. Amerika měla v té době už 30 milionů obyvatel, byla v pohybu a energicky dobývala nová území. Po skončení občanské války bylo ovládnutí Aljašky otázkou času. Dohoda o prodání Aljašky Americe byla uzavřena v americkém hlavním městě v noci z 29. na 30. března roku 1867. Ruskou stranu zastupoval baron Eduard de Steckel, zvláštní vyslanec cara Alexandra II., americkou stranu pak tehdejší ministr zahraničí William Seward. Na počátku listopadu byla Aljaška Spojeným státům formálně předána.