Nacista Alois Brunner: „Židé si zasluhovali zemřít. Byl to odpad“

Rohrbrunn – Alois Brunner patří mezi nacisty, kteří mají na svých rukou nejvíce krve. Organizoval deportace Židů do vyhlazovacích táborů, několik z nich také řídil. Na svědomí má život nejméně 140 tisíc Židů, zejména z Vídně, Berlína, Francie, Slovenska a řecké Soluně. Muž, o kterém architekt holocaustu Adolf Eichmann mluvil jako o svém „nejlepším muži“, se narodil 8. dubna 1912. Protinacistickým bojovníkům se ztratil z dohledu a dodnes se neví, kdy a zda vůbec zemřel.

Lovec nacistů Simon Wiesenthal o Aloisi Brunnerovi v roce 1992 napsal: „Z dosud žijících zločinců třetí říše je Brunner v mých očích absolutně nejhorší. Eichmann navrhl plán zničit židovstvo, Brunner ho uskutečnil.“


Svou posedlost vraždit Židy tento vyučený prodavač z maďarské obce Nádkút (později Rohrbrunn) projevoval již v mládí. Do nacistické strany vstoupil ve svých devatenácti letech a v roce 1933 kvůli vstupu do rakouské legie německé armády odjel do Německa. Po anšlusu Rakouska se vrátil domů a stal se zaměstnancem vídeňské Ústředny pro židovské vystěhovalectví, kterou založil Adolf Eichmann.

Vražedná série: Vídeň, Berlín, Soluň, Paříž

Židovských obyvatel rakouské metropole se dokázal zbavit za necelé dva roky. 9. října 1942 svým nadřízeným v Berlíně hlásil: ve Vídni už žádní Židé nejsou. Všechny poslal na smrt do ghett a vyhlazovacích táborů třetí říše.

Další obětí „krvavého psa“ byli němečtí a řečtí Židé. Když od října 1942 do ledna 1943 působil v Eichmannově referátu, do plynových komor deportoval 56 tisíc berlínských Židů, později v Soluni nechal zavraždit 50 tisíc Židů. Jeho další zastávkou byla Paříž, kde se stal velitelem internačního tábora Drancy, kam nacisté deportovali Židy předtím, než je posílali na smrt do Osvětimi. Když Brunner město na Seině v srpnu 1944 opouštěl, měl na svědomí 23 500 Židů.

Alois Brunner: Kdybych mohl, udělal bych to znovu

Brunner v německé uniforměV říjnu 1985 poskytl v Sýrii rozhovor německému časopisu Bunte, ve kterém nevyjádřil sebemenší lítost nad svými činy. Řekl: Židé si zasluhovali zemřít. Byl to odpad. Jsem se svým životem spokojen. Kdybych mohl, udělal bych to znovu. Jediné, co mě pobuřuje, je, že v Evropě ještě žijí Židé." O dva roky později rakouskému listu Kronen Zeitung řekl: „Buďte rádi, že jsem vyčistil krásnou Vídeň od Židů.“


Začátkem září 1944 započal své zločinné dílo i na Slovensku, kde se stal velitelem koncentračního táboru v Seredi. Odtud do února 1945 poslal do vyhlazovacích táborů na 13 tisíc židovských obyvatel, zahynulo z nich asi deset tisíc.

Utéct do Sýrie mu pomohl německý poslanec CDU

Po skončení druhé světové války se mu podařilo uniknout před spravedlností, napomohly mu k tomu konexe na vysokých místech. Nejvíce vděčil někdejšímu nacistickému generálovi Reinhardu Gehlenovi, který se po válce stal hlavou západoněmecké zpravodajské služby, bývalému členovi SS a poválečnému poslanci CDU Rudolfovi Vogel či dalšímu „esesákovi “ a kamarádovi z pařížských dob Georgovi Fischerovi. Od něj dostal Bunner v roce 1954 pas na jméno právě Georg Fischer, se kterým se přes Egypt dostal do Sýrie.

I zde ho izraelská rozvědka Mossad vypátrala. Jelikož ho agenti nemohli zlikvidovat osobně, alespoň mu poslali několik dopisových bomb. Kvůli jedné přišel v roce 1961 o levé oko, druhá mu v červenci 1980 utrhla čtyři prsty na levé ruce. Jeho vydání požadovalo a dodnes požaduje šest zemí - Německo, Francie, Polsko, Rakousko, ČR a Řecko. Byl několikrát souzen v nepřítomnosti a ve Francii dostal v roce 1954 trest smrti za zločiny proti lidskosti.

Tajné služby už po nacistickém zločinci nepátrají

Toto vše mu ale nijak zvlášť nenarušilo jeho poklidný život. Po příjezdu do Sýrie krátce pracoval pro zastoupení jednoho západoněmeckého pivovaru, později byl přijat do syrské zpravodajské služby, kde se měl stát „zvláštním poradcem“. Údajně se spřátelil i s prezidentem Háfizem Asadem, údajně trénoval kurdské povstalce proti Turecku a prodával zbraně povstalcům v Alžírsku v jejich boji za nezávislost proti Francii.

Od roku 1993 se o Brunnerovi objevuje málo zpráv. O dva roky později vypsalo Německo odměnu 333 000 dolarů za informace o něm, mezinárodní zatykač na něj vydal Interpol. V roce 1999 se objevily zprávy, že Brunner zemřel v roce 1996. I poté ale byl údajně spatřen v Damašku. Německá zpravodajská služba BND loni v srpnu přiznala, že v letech 1996 a 2007 jeho spis, který čítal 581 stran, zničila.