Nová ruská vláda nepřekvapila - klíčové resorty pod vlivem Putina

Moskva - Ruský prezident Vladimir Putin jmenoval novou vládu. V jejím čele podle dohody stanul Putinův předchůdce v Kremlu Dmitrij Medvěděv. Funkce si ponechávají ministr obrany Anatolij Serďukov, ministr zahraničí Sergej Lavrov a ministr financí Anton Siluanov. Na další ekonomické posty Putin dosadil své spojence, podle analytiků se tak Medvěděvovi nepodaří prosazovat zásadnější reformy. Za „hlavní senzaci“ se považuje jmenování dosavadního náčelníka moskevské policie Vladimira Kolokolceva ministrem vnitra namísto Rašida Nurgalijeva, který se v posledních letech potýkal se sérií policejních skandálů. Odcházejí i nepopulární ministři školství a zdravotnictví. Vládu opouští i mocný vicepremiér Igor Sečin, jenž podle médií zřejmě zůstane Putinovou „pravou rukou“ v Kremlu.

Ačkoli se v kabinetu objevilo mnoho nových tváří, pozorovatelé soudí, že klíčové pozice prostřednictvím svých lidí nadále kontroluje expremiér Putin. „Přeji vám úspěch. Práce je složitá, nanejvýš konkrétní. Světová ekonomika je v nejasné situaci, nejasných je velice mnoho okolností. V těchto podmínkách budete uskutečňovat program rozvoje Ruska,“ řekl Putin novým ministrům. 

Petr Kratochvíl, zástupce ředitele Ústavu mezinárodních vztahů:

„Putin chce kontrolovat jak zahraniční, tak i domácí sféru, takže jde o další posílení nového prezidenta - tedy Putina. Z Medvěděvových mužů je tam jen jeden jediný, a to na celkem bezvýznamné pozici. Ostatní jsou buď kompromisní kandidáti, nebo přímo Putinovi muži.“


Vláda má sedm vicepremiérů jako dříve, ale jen jediný je teď první, a to Igor Šuvalov, přestože nedávno čelil skandálu okolo svého zbohatnutí. Novinkou je i zřízení nového ministerstva pro rozvoj Dálného východu, funkce ministra pro styky s „otevřenou vládou“ (tedy veřejností a experty) či rozdělení ministerstva zdravotnictví a sociálního rozvoje. V nové vládě je 18 nových tváří, včetně nového ministra hospodářského rozvoje Andreje Belousova, považovaného však také za oddaného Putinovi.

Předchozí kabinet, vedený poslední čtyři roky Putinem jako premiérem, podal v souladu s ústavou demisi po nástupu nového prezidenta do Kremlu 7. května. Následující den Putin jmenoval Medvěděva novým premiérem.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Mikhail Metzel

Sestavení nové ruské vlády trvalo poměrně dlouho
   
Ačkoli oba členové vládnoucího tandemu oznámili už loni v září, že si po letošních prezidentských volbách funkce v čele státu a vlády prohodí, nový kabinet vznikal na ruské poměry nezvykle dlouho.

Komentátoři spekulovali o mocenském soupeření „liberálů“ a „jestřábů“ v zákulisí Kremlu, premiér Medvěděv zase průtahy vysvětloval tím, že vládu obměňuje ze tří čtvrtin.

Dmitrij Medveděv a Vladimir Putin
Zdroj: ČTK/AP

Podle ruského tisku efektivnost i životaschopnost Medvěděvovy vlády závisejí především na cenách ropy na světovém trhu a na samotém Putinovi, který nejenže kontroluje „silové“ resorty, jak mu z ústavy náleží, ale prostřednictvím svých lidí v kabinetu i finanční zdroje a jejich rozdělování.

Někteří politologové a opoziční politici předpovídají Medvěděvově vládě jen rok až dva roky, zatímco sám premiér počítá se šesti lety, do příštích prezidentských voleb.

Vizitky hlavních ministrů nové ruské vlády:      
   
Andrej Belousov (53) - ministr hospodářského rozvoje 

Dosavadní ředitel oddělení hospodářství a financí ruské vlády (od roku 2008). Předtím působil dva roky jako náměstek ministra hospodářského rozvoje a obchodu. Narodil se 17. března 1959 v Moskvě. Vystudoval ekonomii na Moskevské státní univerzitě M. V. Lomonosova. Poté pracoval do roku 1986 v Centrálním ekonomicko-matematickém institutu a pak nastoupil do Ekonomického a prognostického ústavu akademie věd. Od září 2000 do února 2006 byl ředitelem Centra makroekonomické analýzy a krátkodobé prognózy. 
     
Vladimir Kolokolcev (51) - ministr vnitra 

Dosavadní velitel moskevské policie a generál proslul jako zastánce přísnějších trestů pro účastníky nepovolených demonstrací. Současné sankce, kdy převažují peněžité tresty, se mu zdají příliš nízké. Na ministerstvu vnitra pracoval od roku 1997, začínal jako šéf oblastní jednotky pro prevenci organizovaného zločinu. V dubnu 2009 se stal zástupcem celoruského kriminálního oddělení. Do čela policie v Moskvě usedl v září 2009, když jeho předchůdce doplatil na tragický incident policisty, který po oslavě svých narozenin zastřelil v supermarketu dva lidi a další zranil. Narodil se 11. května 1961 v obci Nižnij Lomov v Penzenské oblasti. U policie pracuje od roku 1982, zpočátku se staral o bezpečnost zahraničních diplomatů v Moskvě. V roce 1989 absolvoval vyšší policejní školu při ministerstvu vnitra, obor právní věda, pak se vrátil do terénu jako kriminalista. Je ženatý, má syna a dceru. 
     
Sergej Lavrov (62) - ministr zahraničí
   
Ministrem zahraničí je od března 2004, předtím působil téměř deset let jako velvyslanec Ruska u OSN, kde se u mnohých stal populárním díky svému ostrovtipu a dynamickému vystupování. Po jeho nástupu do čela ruské diplomacie se zdálo, že na rozdíl od „jestřábího“ stylu svého předchůdce Igora Ivanova nabírá vůči USA smířlivý kurz. Toto zdání však Lavrov brzy vyvrátil, mimo jiné ostrou kritikou budování částí systému americké protiraketové obrany v ČR a Polsku. Narodil se 21. března 1950 v Moskvě. Vystudoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO) a hned poté nastoupil na sovětské ministerstvo zahraničí, které ho záhy vyslalo jako tajemníka ambasády na Srí Lanku. V letech 1981 až 1988 působil jako rada na sovětské misi při OSN a od dubna 1992 byl dva roky náměstkem ministra zahraničí. Lavrov hovoří anglicky, francouzsky a sinhálsky; je ženatý a má dceru. 
     
Anatolij Serďukov (50) - ministr obrany
   
Dosavadní ministr obrany (od února 2007). Předtím byl tři roky šéfem Federální daňové služby. V září 2007 chtěl rezignovat na úřad ministra obrany kvůli rodinným svazkům s tehdejším novým premiérem Viktorem Zubkovem (jeho tchán), Putin ale jeho demisi odmítl. V armádě Serďukov sloužil méně než dva roky, jako ministr však stál v čele její reformy. Narodil se 8. ledna 1962 v osadě Cholmskij v Krasnojarském kraji. Vystudoval ekonomii na leningradském institutu (1984) a právnickou fakultu Petrohradské státní univerzity (2001). Od října 2000 pracoval jako zástupce ředitele mezinárodní inspekce Federální daňové služby v Petrohradě. Od května 2001 byl zástupcem vedoucího a poté vedoucím petrohradského oddělení daňové služby, od února 2004 vedl moskevskou filiálku. Poté se stal náměstkem a záhy ředitelem Federální daňové služby, která pod jeho vedením hrála hlavní roli ve stíhání ropné firmy Jukos. 
     
Anton Siluanov (49) - ministr financí
   
Dosavadní ministr financí (od září 2011), tuto funkci převzal z pozice náměstka ministra financí, jímž byl od prosince 2005. Předtím působil v řadě vedoucích funkcí na ministerstvu financí, kam nastoupil jako ekonom hned po studiích. Narodil se 12. dubna 1963 v Moskvě. V roce 1985 dokončil studia financí na Moskevském finančním institutu. 
     
Igor Šuvalov (45) - první místopředseda vlády
   
Dosavadní první vicepremiér (od května 2008). Předtím působil tři roky jako ruský velvyslanec ve skupině zemí G8. V listopadu 2000 byl například na návštěvě ČR, kde řešil problém ruského dluhu. Od června 2003 byl též poradcem Putina v jeho bývalém prezidentském úřadě (do jara 2008). Narodil se 4. ledna 1967 v Bilibinu v Magadanské oblasti. Na Moskevské státní univerzitě vystudoval v roce 1993 práva a poté působil jako právník v různých společnostech. V roce 1997 nastoupil na Ruský fond národního majetku, jehož byl od září 1998 do května 2000 předsedou. Pak byl jmenován ministrem vlády a šéfem úřadu vlády. Šuvalov je ženatý, má syna a dvě dcery. Krátce před jmenováním nové vlády se ocitl ve středu skandálu, kdy západní tisk podrobně popsal sérii transakcí s akciemi Gazpromu, na níž Šuvalovova manželka Olga vydělala více než 100 milionů dolarů (asi 1,8 miliardy korun). Šuvalov se však jako jeden z mála ruských hodnostářů netají svým bohatstvím a i vzpomínané transakce byly legální.