Dienstbier: Nezávislost může působit jako absence názoru

Pozornost na sebe upoutal jako kandidát sociální demokracie na pražského primátora, který později ostře kritizoval velkou koalici na pražském magistrátu. Mezi špičkami ČSSD je zároveň jedním z mála politiků, který otevřeně připouští možnou vládní spolupráci ČSSD a KSČM, ačkoli jeho otec byl čelný představitel českého disentu a mluvčí Charty 77. Kladenský senátor Jiří Dienstbier (ml.) kandiduje na post prezidenta republiky v barvách sociální demokracie. Strana jeho podporu oficiálně posvětila v polovině května. Co voličům nabídne?

Jiří Dienstbier je ve svých třiačtyřiceti letech vůbec nejmladším kandidátem na post hlavy státu (byť ho od Tomáše Vandase, jenž usiluje o tentýž post, dělí pouhých několik dní). Cesta k sociálně demokratické nominaci pro něj přitom zdaleka nebyla přímá; jedinou možností se pro stranu stal ve chvíli, kdy se jeho hlavní rival Jan Švejnar proti původním stranickým záměrům rozhodl kandidovat jako nezávislý kandidát a odstoupil z  plánovaného pásma diskusí. Kromě toho nad pozicí kandidáta ČSSD visel otazník možné podpory Miloše Zemana, jíž prosazovala řada stranických patriarchů.

Že se stal kandidátem ČSSD právě Dientstbier, bychom ovšem neměli chápat jako „z nouze ctnost“; sociální demokracie jeho nominací totiž zcela vychází vstříc voličským preferencím. V průzkumech k prezidentské volbě sice za Janem Švejnarem i Milošem Zemanem výrazně mešká, mezi lidmi je ovšem Dienstbier v tuto chvíli vůbec nejoblíbenější český politik. Straně navíc pomohl výrazně zvýšit morální kredit, když odmítl velkou koalici na pražském magistrátu, kterou po volbách 2010 uzavřela druhá ODS s třetí ČSSD. Spekulovalo se o něm i jako o možném nástupci Jiřího Paroubka v čele strany.

Ústavní prezidentství a ani krok navíc

Protože to je právě ČSSD, kdo zřejmě nejrazantněji prosazuje stropy pro výdaje na předvolební kampaň, nehodlá Dienstbier investovat do propagování své kandidatury mnoho. Uvažuje o částce kolem 15 milionů korun, přičemž předpokládá, že část zaplatí mateřská sociální demokracie, zbytek chce pokrýt z příspěvků od jeho občanských příznivců. Naplno by chtěl kampaň spustit měsíc před prezidentskou volbou.

V souvislosti s vlastním výkonem prezidentské funkce Dienstbier upozorňuje na to, že pravomoci hlavy státu jsou omezené a že je nehodlá překračovat tak, jak to podle něj dělá Václav Klaus. „Jedním ze základních principů kteréhokoli nově zvoleného prezidenta musí být ústavní prezidentství. Každý prezident by měl velmi důrazně dbát, aby nepřekračoval meze svých pravomocí a nepřispěl k rozkolísání našeho ústavního systému,“ konstatuje Dienstbier a souhlasí i s tím, že by jako prezident přišel o právo samostatně jmenovat soudce a svou volbu by v budoucnu konzultoval s odborníky.

  • Jiří Dienstbier
    Jiří Dienstbier autor: ČT24, zdroj: ČT24
  • Pražský hrad - prezidentská standarta
    Pražský hrad - prezidentská standarta zdroj: ISIFA

Prezidentskou úlohu chápe Dienstbier především jako úlohu moderátora. V nejvyšší ústavní funkci by chtěl využít především její neformální možnosti a pozitivně působit na kultivaci politické a veřejné sféry. Především by ale chtěl vybudit občany k větší společenské aktivitě. Obrodě demokracie a zlepšení společenské atmosféry totiž podle Dienstbiera stávající pasivita nepomáhá. Prostředkem ke změně stavu by mělo být mj. posilování prvků veřejné demokracie.

Vláda s KSČM? Musíme prosazovat náš program, říká Dienstbier

Specifikem Dienstbierových politických názorů je pak otevřená úvaha o možnosti vlády, ve které by zasedali zástupci komunistické strany. Ačkoli ČSSD takový kabinet zakazuje bohumínské usnesení, Dienstbier by v něm problém nespatřoval. „Jmenoval bych jakoukoli vládu, která by garantovala zachování demokratického právního státu a ochrany lidských práv a která by se opírala o většinu v Poslanecké sněmovně,“ konstatoval před nedávnem v rozhovoru pro Mladou frontu DNES.

„Esteticky to moc přitažlivé není, ale musíme realisticky usilovat o prosazení našeho programu,“ dodává s tím, že KSČM nyní nepředstavuje ohrožení demokratických svobod, což podle něj potvrzuje i neúspěšná snaha Nečasovy vlády o její zrušení. Antikomunismus podle Dienstbiera není od roku 1989 aktuální a KSČM je podle něj v posledních letech zneužívána jen jako strašák před volebními výhrami ČSSD.

  • KSČM a ČSSD
    KSČM a ČSSD autor: V. Rejl, zdroj: ISIFA/ČT24
  • Úřad vlády
    Úřad vlády autor: ČT24, zdroj: ČT24

Dienstbier: Současná politika k unii poškozuje naše zájmy

V ekonomické i zahraničně-politické oblasti Dienstbierovy názory kopírují principy, které prosazuje sociální demokracie, a je tak připraven nadále podporovat stranické cíle – obhajobu a rozvoj sociálního státu, stejně jako důraz na solidaritu a důstojný život. Odmítá proto i zvyšování DPH, mj. kvůli následnému růstu cen potravin. Nutno ovšem podotknout, že prezident nemá na hospodářskou politiku bezprostřední vliv.

Zásadnější jsou proto Dienstbierovy postoje v oblasti zahraniční politiky, která patří mezi jednu z výrazných naplní prezidentského mandátu. Stejně jako Karel Schwarzenberg nebo Jan Švejnar i Dienstbier podporuje proevropskou zahraniční politiku; častá srovnání EU s RVHP odmítá jako nonsens, nesouhlasí ani s paušalizovaným tvrzením o diktátu Bruselu; všechny instituce EU podle něj mají demokratickou legitimitu.

Podobně jako Švejnar se i Dienstbier vymezuje vůči současnému českému přístupu k evropskému procesu. Upozorňuje na to, že postavení ČR je v současné době „u evropských partnerů velmi pošramocené a poškozuje naše národní zájmy“. Sama existence evropské sedmadvacítky přitom přináší klíčová pozitiva. „Málokdo připomíná, že evropská integrace vznikla jako mírový projekt. Ta myšlenka je v zásadě jednoduchá. Pokud budeme v Evropě spolupracovat, je to vždy lepší, než když budeme řešit problémy,“ konstatuje prezidentský kandidát ČSSD.

Výroky, které stojí za pozornost:

  • „Politika mě zajímala odjakživa, do politiky jsem nikdy nevstupoval, do politiky jsem se narodil. Bylo to dáno tím, že moji rodiče působili v demokratické opozici proti komunistickému režimu a považovalo se u nás za zcela samozřejmé, že lidi se mají zajímat o veřejné záležitosti. Jestliže něco člověk považuje za dobré, má o to usilovat za každou cenu,“ uvedl ke svému rodinnému zázemí.
  • „Pokud pražská sociální demokracie mými ústy něco slibovala a zachovala by se jinak, tak by to bylo nefér nejen vůči voličům, ale ze strany mých kolegů i vůči mně,“ komentoval vznik velké koalice na pražském magistrátu po volbách v roce 2010.
  • „Pokud tu komunistická strana je, tak už se jednou musíme rozhodnout, jestli ji budeme považovat za nedemokratickou, nebo ne. Pokud je demokratická, mělo by se s ní nakládat jako s ostatními demokratickými stranami. Pokud není demokratická, je povinností vlády navrhnout její rozpuštění u Nejvyššího správního soudu. A pokud vládnoucí pravice takový návrh nepodává, tak vlastně KSČM sama legalizuje jako stranu demokratickou,“ tvrdí o komunistické straně.
  • „Člověk, který je ukotven v politické straně, sdílí její hodnoty, její vize, její program, je mnohem lépe vybaven pro střet v prezidentské volbě. Nezávislost může být vnímána jako nedostatek vlastního názoru,“ říká o své kandidatuře v barvách ČSSD.

Jiří Dienstbier ml. (nar. 27. května 1969) je syn disidenta a polistopadového ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera. Otce po jeho smrti nahradil ve funkci senátora za kladenský obvod, působí také jako místopředseda ČSSD a v její stínové vládě zastává post ministra spravedlnosti. Dienstbier se angažoval v listopadovém studentském hnutí, dva roky za Občanské fórum zasedal ve Federálním shromáždění. Po revoluci vystudoval práva na Karlově univerzitě. V roce 1997 vstoupil do sociální demokracie.

Narodil se ve Washingtonu v době, kdy zde jeho otec dělal korespondenta pro Československý rozhlas, a stejně jako Jan Švejnar tak má české i americké občanství.