Watergate: Aféra, která svrhla prezidenta Nixona

Washington – Šlo o jeden z největších skandálů v americké historii. Po dvou letech nakonec vyústil v abdikaci republikánského prezidenta Richarda Nixona a otřásl vírou v tradiční americké hodnoty. Řeč je o aféře Watergate, která začala odhaleným vloupáním do ústředí Demokratické strany ve Washingtonu. Zpočátku to vypadalo nenápadně, dva mladí novináři ale kauze nedali pokoj. Nakonec vyšlo najevo, že Watergate je součástí širší politické špionáže.

Celá kauza začala docela nenápadně, bezpečnostní ostraha washingtonského komplexu Watergate zalarmovala policii s podezřením na vloupání. V půl třetí ráno přistihli policisté v kancelářích Demokratické strany pět mužů. Chtěli zde fotografovat dokumenty a opravit odposlouchávací zařízení, které v kanceláři tajně umístili už v květnu. Hned na místě ale vyšlo najevo, že jeden ze zadržených - bývalý agent CIA Jim McCord - je členem štábu za znovuzvolení prezidenta Nixona.

Z případu se tak ihned stala záležitost FBI. O dva dny později přišel deník Washington Post s informací, že stopy vedou k lidem z Bílého domu. Takové tvrzení několik měsíců před prezidentskými volbami zavánělo politickým skandálem. Nixonovi muži případ ovšem označili za „třetiřadou vloupačku“ a jakoukoliv propojenost s loupeží důrazně popřeli. Případ byl ale natolik neobvyklý, že ho média už nenechala být.

Kauze Watergate se věnovali hlavně novináři Bernstein a Woodward 

Obzvlášť aktivně pokrývala kauzu dvojice mladých reportérů z Washington Post, Carl Bernstein a Bob Woodward. Těm předával důvěrné informace klíčový anonymní zdroj přezdívaný Deep Throat - Hluboké hrdlo (v roce 2005 vyšlo najevo, že jím byl náměstek ředitele FBI Mark Felt). Za více než dva roky napsali o Watergate přes 300 článků a postupně přinutili státní orgány zabývat se aférou. V létě 1972 vyšlo najevo, že také další z lupičů dříve pracoval pro CIA a i zbylí tři zadržení - proticastrovští Kubánci z Miami - měli napojení na tajnou službu. Všichni byli obviněni z vloupání a nezákonného získávání informací. Obvinění si kromě nich vyslechli i Nixonův poradce Everett Howard Hunt a poradce finanční komise Výboru pro znovuzvolení prezidenta Gordon Liddy.

Nixon byl prvním a dosud jediným americkým prezidentem, který odstoupil z funkce. Jeho nástupce Gerald Ford mu ovšem potvrdil plnou prezidentskou imunitu. Více než třicet prezidentových úředníků, organizátorů kampaně či finančních dárců se přiznalo nebo bylo uznáno vinnými z porušení zákona. Devatenáct z nich si odsedělo tresty v rozmezí od jednoho do 52 měsíců.


Na podzim 1972 Nixon obhájil prezidentský mandát a až do následujícícho roku, kdy soud uznal všech sedm obžalovaných vinnými, odmítal podezření z účasti kteréhokoli příslušníka štábu na tomto incidentu. Mezitím se Washington Postu podařilo složit první část skládačky, z níž vyplývalo, že Watergate je součástí širší politické špionáže. V únoru 1973 založil Senát Výbor pro vyšetřování aféry Watergate a začala veřejná slyšení, která na televizní obrazovce sledovaly miliony Američanů.

Vyšetřování postupně odkrylo mnohé nezákonné aktivity za Nixonova úřadování - sledování a odposlouchávání politických soupeřů, diskreditaci protivníků a další nezákonné aktivity financované z částečně ilegálních fondů. Američané se také dozvěděli o existenci tajného nahrávacího zařízení přímo v Bílém domě. Vydání pásků s mnohahodinovými záznamy se stalo předmětem hlavní politické a právní bitvy mezi Kongresem a prezidentem. Jejich vydání nařídil Nixonovi až Nejvyšší soud. Pár dní poté zahájil právní výbor Sněmovny reprezentantů první kroky v procesu odvolání prezidenta (impeachmentu) kvůli porušení ústavy, 8. srpna Nixon raději sám rezignoval.