Ingušsko slaví 20 let, teror tu prý utichl

Magas – Republika Ingušsko představuje nejmenší a nejmladší z ruských autonomních republik, letos slaví dvacet let samostatné existence. Ještě před pár lety stál severokavkazský region na pokraji občanské války. Tři roky uplynuly od chvíle, kdy ingušský prezident Junus-bek Jevkurov jako zázrakem unikl smrti poté, co do jeho autokolony najel atentátník s vozem naloženým výbušninami. V současnosti je podle něj teroristická hrozba minulostí a region se může nerušeně rozvíjet.

Rozloha ingušského státu je zhruba třikrát menší než Středočeský kraj a země se vyznačuje třikrát nižší lidnatostí než Praha. Své ambice upírá na snahu nalákat turisty a investory, že se nebojí velkých projektů, dokazuje například přesunutí hlavního města z Nazraně o několik kilometrů jižněji.

Metropole Magas vyrostla doslova a do písmene na zelené louce. Při svém vzniku v roce 2002 tu nebyl jediný stálý obyvatel. Dnes se jich tu napočítá kolem osmi tisíc. Ke svému dvacetiletému jubileu si Ingušsko nadělilo státní televizi, která má šířit především dobré zprávy. „Myslím, že prezident Junus-bek Jevkurov udělal, co mohl, a k dnešnímu dni zločinnost a teroristická aktivita klesly prakticky na nulu,“ tvrdí ředitel ingušské státní televize Magas Chálid Tankijev.

Vladimir Putin a Junus-bek Jevkurov
Vladimir Putin a Junus-bek Jevkurov

Daň, kterou za nastolení stability platí obyčejní Inguši, považují ochránci lidských práv za příliš vysokou. Podle ředitele lidskoprávní organizace Magomeda Mucolgova se nikdo nezodpovídá z únosů, zabití zhruba dvou tisíc lidí, které takový osud potkal.

K odvrácené tváři Ingušska patří i žalostné osudy vysídlenců, kteří museli v 90. letech utéct před válečnými konflikty v sousední Severní Osetii a Čečensku. Během vrcholícího uprchlického exodu připadal na každého obyvatele republiky jeden běženec. Dnes jich tu oficiálně nežije víc než dvacet tisíc. Stěžují si ale, že je vláda ignoruje. Prezidentu Jevkurovovi podle nich záleží víc na spokojenosti Moskvy než na blahobytu samotných Ingušů. A tak si nedělají velké naděje, že se pod jeho vedením mohou dočkat změny k lepšímu.