Petra - růžové tajemství vykouklo ze skal

Ammán – Dnes jen těžko uvěřit, že bylo možné na jordánské skalní město Petra zapomenout. Archeologická perla, která krášlí seznam památek UNESCO od 80. let, přitom v poušti Blízkého východu spala víc než 500 let, než ji pro západní svět znovu objevil švýcarský cestovatel a orientalista Johann Ludwig Burckhardt. Stalo se tak 22. srpna 1812, přičemž cestovatel se musel přestrojit za muslimského poutníka.

Město Petra dosáhlo vrcholu svého rozvoje během zhruba 700 let, od 3. století př. n. l. do 4. století n. l., kdy bylo metropolí kočovných Nabatejců. Tehdy se zde zastavovaly kupecké karavany s kadidlem z Arábie, indickým kořením a čínským hedvábím. Místo bylo ale zároveň velmi dobře utajeno a jen málokterý cestovatel o něm věděl. Zlom v historii města nastal v roce 106 n. l., kdy bylo začleněno do římské říše. Petra se rozrostla o lázně, fórum, divadlo a další prvky římské kultury. Tehdy zde žilo na 40 000 lidí a také tehdy vznikla většina dochovaných staveb.

Postupem času ale začal význam města upadat, paradoxně kvůli obchodu. Centrem výměny zboží se totiž stala syrská Palmýra severovýchodně od Damašku, což znamenalo odklon obchodních cest z Petry. Po křižáckých výpravách město de facto zmizelo západní civilizaci z očí, jako poslední jej nejspíš spatřil v červnu 1276 mamlúcký sultán Bajabars. Pak upadla Petra na půl tisíciletí v zapomnění, její tajemství střežili jen beduíni, kteří ve skalních obydlích žili.

Teprve v roce 1812 se o existenci tajuplného města doslechl jistý šajch Ibráhím ibn Abdalláh, vlastním jménem Johann Ludwig Burckhardt. Později proslulý švýcarský badatel, vydávající se za muslimského obchodníka původem z Indie, se během svého dvouletého pobytu v syrském Aleppu (nyní Halab) zdokonalil v arabštině a znalostech koránu natolik, že se stal uznávanou místní autoritou.

Jak objevit Petru? Za pomoci kozy

Tehdy ani ne třicetiletý Burckhardt si vymyslel historku, že slíbil obětovat kozu starozákonnímu proroku Áronovi (bratr Mojžíše) u jeho hrobky na Džabal Hárun (Áronova hora) v Petře. Tím si vynutil vstup do města, kde tajně pořídil náčrtky a poznámky. Petra byla znovu objevena a Burckhardtův cestopis Cestování Sýrií a Svatou zemí vzbudil v roce 1822 senzaci. Tohoto vydání se ale Burckhardt nedožil. Cestovatel, který se do dějin egyptologie zapsal objevem Abú Simbelu a jenž byl zřejmě prvním Evropanem, který vstoupil do Mekky, zemřel v 32 letech v roce 1817 v Káhiře.

Po znovuobjevení Petry začali do pouštního města přijíždět malíři, básníci a první archeologové, první obrázky z Petry pak rozpoutaly doslova „orientální horečku“. V roce 1929 byl zahájen odborný průzkum areálu.

K objasnění historie a kultury Nabatejců přispěl také moravský orientalista a cestovatel Alois Musil, přezdívaný „český Lawrence z Arábie“. Musil navštívil Petru jako první Čech a v roce 1907 vydal čtyřdílný popis Petry a okolí pod názvem Arabia Petraea.


Petra má tvar amfiteátru, od východu na západ měří asi kilometr a od severu k jihu půl kilometru. Ve městě se mísí vlivy různých stylů, lze zde nalézt egyptský, řecký i římský styl. Nejznámějším objektem je klenotnice Chazní, která je pravděpodobně místem odpočinku jednoho z posledních vládců Nabatejské říše.

Přes 40 metrů vysoké průčelí zdobí v dolní části šest sloupů s korintskými hlavicemi a v horní části šest menších a ústřední válcovitá malá věž, zakončená pohřební urnou. Klenotnice byla vytesána zřejmě mezi lety 100 př. n. l. a 200 n. l. Její průčelí učarovalo mnoha filmařům, kteří do toho mystického skalního průsmyku zasadili byť jen jednu scénu z celého snímku. Důkazem je například Spielbergův Indiana Jones a poslední křížová výprava.

V roce 1985 byla Petra zapsána na seznam UNESCO a v červenci 2007 byla zařazena mezi sedm nových divů světa.