Alamejn nebyl začátkem konce, ale koncem začátku

El Alamejn (Egypt) - „Před Alamejnem Británie nedosáhla vítězství, ale po Alamejnu, jsme nikdy nepoznali porážku,“ pronesl Winston Churchill po vítězné bitvě u El Alamejnu. Právě zde byla zastavena německé expanze ve 2. světové válce. Německá vojska už nebyla neporazitelná. Nepodařilo se jim realizovat obsazení severní Afriky a postup na Blízký východ. Nedošlo k získání významných zdrojů surovin, hlavně ropy, a k ovládnutí Středozemního moře. To byl nakonec začátek konce Třetí říše, a bitva u El Alamejnu se stala jednou z bitev, která zvrátila běh druhé světové války.

V Británii na několik let umlkly zvony a rozeznít se měly jen na poplach invaze. Churchill teď dal příkaz, aby se rozezněly na oslavu. Když 10. listopadu 1942 v Mansion House v Londýně hovořil o vítězství u El Alamejnu a pronesl památná slova: „Tak toto není konec. Není to dokonce ani začátek konce. Ale možná je to konec začátku.“  

Cílem britského generála Montgomeryho bylo postřílet všechny vojáky Osy jednoho po druhém. Tato bitva byla vedena ze strany spojenců jako opotřebovávací . Šlo v ní o obranu Egypta, Suezského průplavu, o obranu spojení Evropy s Indií a teritoria Perského zálivu, kde byla ropa. 

Němci byli z Afriky vytlačeni

Bitvy mezi vojsky Osy a Spojenci u egyptského města El Alamejn proběhly rovnou dvě. První v červenci 1942 a druhá o tři měsíce později. Druhá bitva u El Alameinu začala 23. října, kdy Britové zahájili protiofenzívu. 5. listopadu pod vedením britského generála Bernarda Lawa Montgomeryho nakonec Spojenci vyhráli. Erwin Rommel byl nucen ustoupit do Tunisu. Německo-italské jednotky byly postupně vytlačovány z Afriky. 

Fakta o bitvě
Fakta o bitvě

23. října po půl desáté večer zahájilo více než tisíc děl palbu a 8. armáda s 1 200 tanky zahájila ofenzivu. Montgomery chtěl prorazit skrz minové pole dva průchody pro své obrněné jednotky. V následujících dnech probíhaly úporné boje. Operace s krycím názvem Supercharge pak vypukla 2. listopadu v 1 hodinu v noci, kdy zahájila útok novozélandská divize. Do soumraku získali Britové 1 500 zajatců.

4. listopadu byl ve 2 hodiny ráno vydán rozkaz podniknout dva silné údery na kritická místa průlomu, kde se Němci pokoušeli zabránit Britům v jeho rozšiřování. Obrněné automobily se za rozbřesku probily německou obranou a dostaly se do otevřené pouště bez minových polí, kde mohly volně manévrovat a napadat týl nepřítele i kolony ustupujících vojsk. Tím bitva u El Alamejnu skončila naprostým britským vítězstvím. Italským divizím nezbylo než se vzdát, Němci jim totiž sebrali všechny dopravní prostředky. Montgomery mohl svou pozornost plně obrátit k pronásledování německých vojsk na západ.   

Video Rozhovor s Tomášek Jaklem
video

Rozhovor s Tomášek Jaklem

Největší britský válečný hrdina - Montgomery

Byl tak vyvrácen mýtus o Rommelově neporazitelnosti a zrodil se nový - Bernard Montgomery. Ten se stal největším britským hrdinou války. Načasování operace bylo sladěno s americkým vyloděním u Casablanky (operace Torch). Montgomery věděl, že k němu má dojít 8. listopadu, a jeho vítězství bylo velkým přínosem - Rommel byl sevřen mezi Montgomerym a Eisenhowerem, což byla skutečně nezáviděníhodná situace. 

Pro Británii byla bitva u El Alamejnu bodem obratu. Tři roky byli Britové biti v Evropě, v Atlantiku i na Dálném východě. Po El Alamejnu už nepoznali porážku. Nakonec vytlačila 8. armáda Afrikakorps z Libye. Potom v důsledku řady vylodění Američanů v Maroku a Alžírsku byli Němci nuceni opustit severní Afriku úplně. To pak vedlo k angloamerickému vylodění na Sicílii a na samotné italské pevnině.

Bitva u El Alamejnu
Bitva u El Alamejnu