Praha - Premiér Petr Nečas dnes po boku svého tureckého protějšku Recepa Tayyipa Erdoğana slíbil jednoznačnou podporu Prahy plnoprávnému členství Turecka v Evropské unii. Postavil se tím do opozice silným hráčům v EU a také většinovému názoru české populace. Pro vstřícný postoj k Turecku ovšem velí ekonomické zájmy země.
Česko a turecký vstup do EU - byznys na prvním místě
Podobná slova jako dnes neslyšel turecký premiér od šéfa české vlády poprvé. Podporu mu vyjádřil už Nečasův předchůdce Mirek Topolánek v roce 2007 a velkým stoupencem začlenění Turecka do EU je i odcházející prezident Václav Klaus. „Vstup tak velké, lidnaté, hospodářsky silné a především dynamické země by mohl změnit atmosféru v Evropské unii a mohl by přispět ke změně jejího dosavadního směřování, které vedlo k dnešní krizi, stagnaci a napětí,“ poznamenal Klaus při loňské návštěvě Turecka.
I pro experty na česko-turecké vztahy je ovšem Klausova a Nečasova podpora překvapivá. „Vzhledem k negativnímu postoji zejména prezidenta k EU můžeme Klausova slova chápat spíš jako naději v to, že Turecko může unii rozložit,“ míní analytička Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a odbornice na Turecko Lenka Filípková. V české společnosti navíc panuje obava z islámu. Češi se v tomto ohledu nijak neliší od ostatních Evropanů, kteří se začleněním Turecka většinově nesouhlasí. Naposledy to v listopadu 2011 potvrdil průzkum německého Marshallova fondu v osmi členských zemích včetně ČR, podle kterého jsou proti tureckému vstupu do EU téměř tři čtvrtiny zdejších obyvatel.
Turecký premiér Erdoğan a prezident Klaus
Petr Nečas navzdory tomu svým postojem stvrdil dlouhodobou linii tuzemské diplomacie, která turecké členství v unii prosazuje. V říjnu 2011 se české ministerstvo zahraničí nechalo slyšet, že je „zklamáno minimálním pokrokem v přístupových jednáních s Tureckem“ a považuje za důležité „udržovat pozitivní náplň“ ve vztazích EU s touto zemí.
Kromě souladu s Černínským palácem Petr Nečas dostál dlouhodobé linii jeho domovské ODS, která na evropském kolbišti patří spolu s Brity, Italy či Švédy do protureckého tábora. ODS se staví za co největší EU podle strategie, že čím početnější a vnitřně různorodá unie bude, tím rozvolněnější bude její regulatorní rámec, o což občanským demokratům jde.
Členství, nebo privilegované partnerství?
Hlasy znějící napříč Evropou tak vstřícné k Turecku nejsou. Mezi nejvlivnějšími členy unie, v Německu a Francii, převažuje názor, že vrcholem jeho integračních snah by měl být spíš statut „privilegovaného partnera“ než plnohodnotné členství. Německá kancléřka Merkelová považuje udělení kandidátského statusu za chybu a Francie dokonce v roce 2009 přijala zákon, podle kterého případný souhlas se vstupem Turků do EU musí podpořit referendem.
Tato nechuť Ankaru uráží a demotivuje zemi v přijímání reforem, kterými EU vstup podmiňuje. Turecký premiér a jeho vláda podle Filípkové s polovičatým řešením typu privilegovaného partnerství nebude nikdy souhlasit. „Odpovídá to typickému stylu Erdoğanovy politiky – buď všechno, nebo nic,“ soudí.
Z turecké strany také zájem o vstup do EU značně ochabl, což je znát na tamním veřejném mínění. „Diskuze v Turecku na toto téma nejsou nyní příliš časté. Ale stále je zájem nezanedbatelný,“ zdůraznila analytička AMO. O to víc Turci s povděkem přijímají jakékoliv vstřícné stanovisko, ačkoliv přichází z malé a málo významné země, jakou je Česko.
Recep Tayyip Erdogan a Angela Merkelová
Český úspěch v Turecku
Nejpodstatnějším důvodem české podpory tureckému členství napříč politickými stranami - s výjimkou lidovců - jsou však ekonomické vztahy. Osmdesátimilionová obchodu lačná země představuje pro zdejší firmy lákavé odbytiště. V posledních pěti letech se český vývoz do Turecka ztrojnásobil a dosahuje nyní hodnoty téměř 1,4 miliardy dolarů. „Určitě můžeme do budoucna počítat s dalším nárůstem obchodu. Turecká ekonomika si navzdory krizi vede velmi dobře,“ vysvětluje Filípková.
Tuzemským firmám se daří etablovat hlavně v energetice, automobilovém průmyslu, strojírenství a farmacii. Velkou zakázku v Turecku například dokončuje společnost Vítkovice, která 150 kilometrů od Ankary staví energetický komplex a uhelnou elektrárnu Yunus Emre. A pokud by Turecko do EU vstoupilo, podnikatelské prostředí by se pro Čechy a další stalo ještě vstřícnějším. Už nyní v souvislosti s přístupovým jednáním, které začalo v roce 2005, Turci odstranili veškerá dovozní cla pro členské státy a dál se snaží sladit svou obchodní legislativu s evropskými standardy.
GALERIE
videogallery_305770