Život za hranicí nepřítele: špionem KLDR až za hrob

Soul – V porovnání se životem na severu si ve svobodné a ekonomicky rostoucí zemi nemají na co stěžovat, a přesto zůstali své zemi věrní – jde o někdejší agenty KLDR, které Jižní Korea odhalila a zadržela. Jejich přesvědčení je nyní znovu oživováno silným napětím na poloostrově – Severní Korea nepřestává vyhrožovat oběma zemím jaderným útokem.

Jedním z těchto lidí - tělem na jihu, ale duší stále na sever od demilitarizované zóny – je i bývalý špion Kim Jung-Sik. Za Severní Koreu několikrát málem položil život a na vlast nedá dopustit ani teď. „Uznávám Kim Ir-sena, Kim Čong-ila i Kim Čong-una. Jsou jako moje rodina,“ říká s přesvědčením Jung-Sik.

Stejnými pocity se netají ani jeho soused z azylového domu na kraji Soulu. Park He-sung na začátku 50. let bojoval v korejské válce. Jen se štěstím tehdy unikl smrti, když vojáci z jihu pořádali v horách hon na severokorejské špiony. Po podpisu příměří dělal promítače v kině, v roce 1959 ho ale Pchjongjang povolal znovu do služby. Tři roky tajně převážel své kolegy ze severu na jih, než je chytila jihokorejská pobřežní stráž. Při přestřelce utrpěl vážná zranění, ale v bolestech se dokázal dostat na břeh. Jihokorejci ho ale zadrželi a poslali na doživotí do vězení. Z toho se dostal až v roce 1988 na podmínečné propuštění.

Park He-Sung
Park He-Sung

He-Sungovi vadí hlavně fakt, že mu Jihokorejci nikdy neumožnili odejít zpět na sever. Mohli mě poslat domů, což jsem chtěl. „Nechápu, proč to neudělali a místo toho nás tu pořád hlídají,“ stěžuje si. Více než 60 jeho spolubojovníků mělo větší štěstí. V roce 2000 jim Soul umožnil návrat domů, kde bývalé špiony přivítali jako hrdiny.

Park tehdy o takové možnosti nevěděl a tuto šanci zatím nedostal - i proto, že po tehdejším uvolnění napjatých vztahů mezi oběma zeměmi zase přituhuje. Nový severokorejský vůdce v posledních dvou měsících přerušil hospodářskou spolupráci s jižním sousedem a hrozí jaderným útokem na Washington a Soul.

Navzdory zprávám od 22 tisíc Severokorejců, kterým se podařilo na jih uprchnout, Park nevěří tomu, že jeho nesoběstačnou vlast decimuje hladomor. Naopak každý čtvrtek demonstruje před bývalým vězením v Soulu na podporu severokorejského režimu. Takové shromáždění velebící nepřítele by mu přitom v Pchjongjangu nikdy neprošlo.