S nepřáteli nacismu zametli i studenti – na jednu hořící hromadu

Berlín – Každý totalitní režim se v první fázi upevňování moci snažil likvidovat kulturní elity svých odpůrců – ať už přímo, nebo nepřímo. Způsob, jakým se nacisté vypořádali záhy po nástupu k moci s cizorodou kulturou, si v ničem nezadal se středověkými praktikami. V noci z 9. na 10. května 1933, před 80. lety, vyvrcholila zhruba dvouměsíční kampaň proti „neněmeckému duchu v kultuře“. Tehdy studenti pod bedlivým dohledem Goebbelsova ministerstva propagandy spálili v centru Berlína na 20 tisíc nevyhovujících knih.

V polovině března 1933 nastoupil do funkce říšského ministra pro národní osvětu a propagandu. Joseph Goebbels. Malý, neduživý úředník, který kulhal na jednu nohu a trpěl komplexy, měl do ideálu árijského vůdčího typu daleko. Vynahrazoval to však snahou a cílevědomostí. Shromáždil kolem sebe mladé členy NSDAP, kteří postupně převzali moc nad filmem, rozhlasem, divadlem, tiskem, hudbou i kulturou.

Nacisté zavrhovali zejména „kulturní bolševismus“, který podle jejich mínění zamořil veškerý umělecký, literární a hudební svět ve Výmarské republice. Část autorů, kteří se ocitli v „klatbě“, uprchlo ze země, někteří spáchali sebevraždu. Odhaduje se, že po roce 1933 emigrovalo z Německa na dva tisíce umělců. 

Joseph Goebbels a Adolf Hitler
Joseph Goebbels a Adolf Hitler

Jedním z nejznámějších symbolů opovrhování určité kultury bylo už od středověku veřejné pálení knih. Impulsem k samotnému aktu byla celonárodní kampaň studentské asociace proti „neněmeckému duchu v kultuře“ z počátku dubna. Následně pak studentská asociace zveřejnila dvanáctibodový seznam tezí, které volně odkazovaly na středověké reformní požadavky kazatele a reformátora Martina Luthera, který byl velkým antisemitou. Teze vyvěšené na plakátech volaly po očistě německého jazyka, literatury a kultury a na mušku si nepokrytě braly „židovský intelektualismus“.

Z tezí „proti neněmeckému duchu v kultuře“:

  • „Žid může myslet jen židovsky. Jestliže píše německy, lže. Němec, který píše německy, ale neněmecky myslí, je zrádce. Student, který neněmecky mluví a píše, je kromě toho lehkomyslný a nevěrný své úloze.“
  • „Chceme vymýtit lež, chceme označit zradu, nechceme pro studenty místa bezmyšlenkovitosti, nýbrž kázeň a politickou výchovu.“

Pálení "neněmeckých" knih v centru Berlína (1933)
Pálení „neněmeckých“ knih v centru Berlína (1933)

Pálení knih bylo organizování v německých univerzitních městech už v průběhu dubna. Vyvrcholilo však 10. května hromadným nočním pochodem v centru Berlína. Ultrapravicová mládež po příchodu na Operní náměstí za účasti 40 tisíc lidí rituálně spálila tisíce „zvrhlých“ knih. To vše za doprovodu hudby a recitací a v přímém rozhlasovém přenosu.

V plamenech se ocitla díla Alberta Einsteina, Heinricha Manna, Bertolda Brechta, Liona Feuchtwangera, Sigmunda Freuda, Ericha Marii Remarquea, Karla Marxe, ale i Ernesta Hemingwaye, Jacka Londona a dalších osobností ze světa kultury a vědy. Mezi pálenými díly se ocitly také svazky německo-židovského básníka z 19. století Heinricha Heineho, jehož proroctví ze hry Almansor se právě začalo naplňovat: „Tam, kde se pálí knihy, dojde nakonec také na pálení lidí.“ Celkem bylo spáleno na 20 tisíc knih od asi 400 autorů.

Albert Einstein
Albert Einstein
Více fotek
  • Albert Einstein zdroj: ČT/Wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4475/447452.jpg
  • Erich Maria Remarque zdroj: Wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1975/197470.jpg
  • Karel Marx zdroj: Wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/204/20393.jpg
  • Ernest Hemingway autor: ČT24, zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/983/98277.jpg

Studenti doprovázeli házení knih do ohně odříkáváním hesel, která měla přímou spojitost s konkrétními autory knih: "Kvůli literární zradě na vojácích světové války, pro výchovu národa v duchu pravdomluvnosti - Předávám plamenům spisy Ericha Maria Remarqua… Kvůli urážce lidské duše přeceňováním sexuálního života, pro ušlechtilost lidské duše - předávám plamenům spisy Sigmunda."

Nacisté si účast studentů v podvečerním a nočním pochodu pečlivě hlídali. Důstojníci SS dokonce vypracovávali seznam těch, kteří se akce nezúčastnili. Zodpovědnost za každou absenci měli vedoucí jednotlivých studentských spolků. Pro ty, kteří zajistili vysokou účast ve svém oddíle a v kampani byli aktivní, plynuly při dalším studiu na vysoké škole značné výhody.