Poslední velký zeměpisný objev se podařil před 100 lety v Severním moři

Moskva - Arktickou Severní zemi tvoří jen několik skalnatých ostrovů, na kterých nikdo trvale nežije, přesto se objev této oblasti zařadil mezi významné okamžiky v lidském poznávání světa. Souostroví ležící nad Ruskem mezi Karským mořem a Mořem Laptěvů na okraji Severního ledového oceánu objevila ruská expedice pod vedením Borise Vilkického 3. září 1913. Byl to poslední významný zeměpisný objev lidstva a nejvýznamnější ve 20. století. Mys na jednom z ostrovů je také nejsevernějším bodem asijského kontinentu.

O existenci ostrovů se nejasně zmiňovaly již zprávy několika expedic z počátku 19. století, skutečný objev ale učinila až hydrografická expedice Borise Vilkického, jejímž úkolem bylo prozkoumávat a objevovat nová území a cesty podél Severní mořské cesty, což je označení námořní cesty podél celého severního a východního pobřeží Ruska.

Nalezený ostrov, o kterém se domníval, že je osamocený, nejprve nazval Tajvaj, což byla zkratka složená z počátečních písmen názvů ledoborců Tajmyr a Vajgač, na kterých Vilkického výprava putovala. Následující rok byly ostrovy pojmenovány na Země cara Mikuláše II. a současný název Severní země byl ostrovům udělen v roce 1926, kompletně bylo souostroví prozkoumáno v letech 1930 až 1932.

Arktida lákala objevitele odedávna

Arktida, nejsevernější území obklopující severní pól, lákala dobrodruhy a učence již od nepaměti. Název pochází z řeckého slova arktos, které znamenalo medvěd a vztahuje se k souhvězdí Malá a Velká Medvědice a k hvězdě Polárka. O existenci země na severu psal již historik Hérodotos v pátém století před naším letopočtem. Poznávání Arktidy začalo kolem roku 330 před naším letopočtem, kdy se astronom a cestovatel Pytheas vydal na sever a napsal o mořích pokrytých ledem a zemích na severu. Od osmého století našeho letopočtu začali do oblasti pronikat Vikingové, kteří objevili Grónsko a pravděpodobně i Špicberky.

ArktidaSouostroví se skládá ze čtyř velkých - Říjnové revoluce, Bolševik, Komsomolec a Pioněr - a několika malých ostrovů - Šmidta, Malý Tajmyr, první nalezený ostrov, Starokadomského a Krupské. Jeho celková rozloha je přibližně 37 000 kilometrů čtverečních, je skalnaté a částečně zaledněné a roční průměrná teplota dosahuje minus 14 stupňů Celsia a nachází se na něm několik polárních stanic.


Evropané začali objevovat arktické oblasti od 16. století. Novou zemi například objevil jako první Evropan v roce 1553 anglický mořeplavec a objevitel Hugh Willoughby, v roce 1596 přistál na Špicberkách nizozemský mořeplavec a objevitel Willem Barents.

Severního pólu dosáhl podle svého tvrzení v dubnu 1908 americký objevitel a lékař Frederick Cook, svoje prvenství ale nedoložil. O rok později údajně na severním pólu stanul Američan Edwin Peary. O jeho prvenství se ale vedly a vedou stále spory, které spíše nasvědčují tomu, že Peary severní pól minul, přesto ale Peary bývá obvykle stále uváděn jako jeho první pokořitel.

Vzducholoď Italia
Zdroj: Wikipedia
Autor: Bundesarchiv, Bild

Za první prokazatelné dobyvatele severní točny je dnes považována posádka vzducholodi Norge italského konstruktéra Alberta Nobileho, která pól přeletěla v květnu 1926. Pozemní cestou dosáhla severního pólu prokazatelně jako první expedice Američana Ralpha Plaisteda v dubnu 1968.

Prvním Čechem, který se dostal do těsné blízkosti severního pólu, byl český vědec a spisovatel František Běhounek, který byl členem posádky vzducholodě Italia. Posádka sice doletěla nad severní pól, ale při návratu ztroskotala. Běhounek a několik dalších přežilo. Prvním Čechem, který došel pěšky na severní pól, se stal v roce 1993 Miroslav Jakeš.