Sebevražedné útoky jsou od Bejrútu nejúčinnějším nástrojem

Bejrút – První velký teroristický útok radikálních islamistů na západní cíle se stal 23. října 1983 v libanonském Bejrútu. Během občanské války tam dva sebevražední útočníci usmrtili přes 300 lidí, z nich 241 amerických a 58 francouzských vojáků. Útok nastartoval novou etapu terorismu a stal se modelem pro další teroristické akce proti západním cílům. V oblasti islámského terorismu jsou od té doby sebevražedné útoky jedním z hlavních nástrojů prosazování síly.

Útok se obecně připisuje proíránskému hnutí Hizballáh. „Žádná záminka nikdy nebyla jasně definována, útok vycházel z celkové situace, která v Libanonu v té době byla,“ komentoval Marian Brzybohatý, děkan Policejní akademie ČR v Praze. V Libanonu tou dobou probíhala občanská válka. Země prodělala invazi izraelské armády, která výrazným způsobem změnila klima v této části světa. Směřovala proti táborům a objektům, kde sídlila Organizace pro osvobození Palestiny. „Teroristický útok směřoval proti mírovým silám, které v této oblasti byly a jejichž úkolem byla stabilizace, což bylo vykládáno jako podpora státu Izrael,“ přiblížil Brzybohatý. 

Cílem útoku byli spojenci Izraele a jeho podporovatelé, tedy zejména USA, Francie. K útoku se přihlásilo hned několik teroristických organizací. „Před třiceti lety byla jiná doba, kdy se ke každému útoku hlásilo mnoho teroristických organizací, a tím si zvyšovaly renomé. Do dnešní doby se nepodařilo jednoznačně určit, kdo za něj může,“ řekl Brzybohatý. Každopádně lidé, kteří byli z organizace tohoto útoku podezřelí, skončili ve vězení nebo byli zabiti. 

Marian Brzybohatý, děkan Policejní akademie ČR v Praze:

„Každý zdařilý útok posiluje organizace, skupiny a ideologie, které s ním souvisí. Pokud se skupiny mohou “pochlubit„ zdařilým útokem, získávají další peníze, podporovatele a příznivce. To je důvod, proč tyto skupiny útoky demonstrativně aplikují.“


Útok nastartoval novou etapu terorismu

Útok nastartoval zcela novou etapu terorismu. Do té doby sebevražedné útoky v takovém rozsahu známy nebyly. Protože byly zdařilé, staly se modelem pro další teroristické akce proti západním cílům. 

Po útocích došlo k silné reakci veřejnosti zejména v USA a ve Francii. Politici museli odpovídat na nepříjemné otázky – co v zemi děláme, když o nás nikdo nestojí a útočí na nás? Po necelém roce se tyto země musely z Libanonu stáhnout, protože situace byla politicky neúnosná. „Teroristé dosáhli, čeho chtěli, získali zájem veřejnosti a ukázali, že jsou schopni “porazit„ armády nejsilnějších mocností,“ shrnul Brzybohatý. 

Tehdejší americký poradce na ministerstvu zahraničí Edward Walker stáhnutí sil odsoudil. Podle něj bylo pro teroristy jasným signálem, že pokud zaútočí na americké síly, dosáhnou svého. „Zpětně můžeme říci, že tento pán měl skutečně pravdu. Předtím platila zásada, že se s teroristy nevyjednává a teroristům se neustupuje. Tato zásada byla porušena, zejména z vnitropolitických důvodů, a následky sklízíme do dnešní doby,“ myslí si Brzybohatý. Počet sebevražedných útoků vzrostl, v oblasti islámského terorismu jsou jedním z hlavních nástrojů prosazování síly.