Lincolnova dálnice byla první, která spojila dvě pobřeží Spojených států

New York – Přejet autem z jednoho konce kontinentu na druhý? Není to takový problém, jak by se mohlo zdát, jezdí se tak v Americe – z východu na západ nebo opačným směrem. Transkontinentální cestování usnadňují především silnice postavené napříč Spojenými státy. První transamerická Lincolnova dálnice (Lincoln Highway), která spojila New York a San Francisco, byla otevřena 31. října 1913.

Zdroj: ČTK/AP Autor: John J. Watkins | The Times of Northwest Indiana

Za vznikem Lincolnovy dálnice stál průkopník automobilismu podnikatel Carl Graham Fisher. Nepředstavovala první moderní transkontinentální spojení, v té době už napříč Amerikou vedly železniční trati. Přesto Fisherova myšlenka nalezla širokou odezvu, když začal shánět peníze, přispěli mu prezidenti Roosevelt i Wilson. Podle průvodce z roku 1916 ovšem představovala cesta po silnici od Pacifiku k Atlantiku „slušný sportovní výkon“ a trvala 20 až 30 dní. Na projetí silnice za jeden měsíc bylo třeba řítit se šest hodin denně průměrnou rychlostí 29 kilometrů za hodinu.

Lincolnova dálnice prochází čtrnácti americkými státy – úsek přes Colorado ovšem přibyl až po změně trasy v roce 1928 – a 700 městy a vesnicemi. Dnes však úředně už „hlavní třída Ameriky“ neexisituje, je rozdrobena do množství silnic a dálnic jako jsou Route 30, Route 1 či Interstate 80. Kdo se na cestu po nejstarší transkontinentální silnici vydá, zažije ovšem stoprocentní koncentrát Ameriky. Nevadské části se přezdívá „nejosamělejší silnice světa“, ve Wyomingu se cestující cítí jako na skutečném divokém Západě a v Coloradu se potom vyšplhá až do čtyřtisícové výše na vrcholky Skalistých hor. Dnešní délka Lincolnovy dálnice, resp. jejích nástupkyň, je zhruba 5 050 kilometrů. 

Ačkoli byla první, nezůstala Lincolnova dálnice nadlouho jediným spojením východního a západního pobřeží Spojených států. O třináct let později vznikla neméně slavná Route 66, velký rozvoj amerických dálnic však přišel až počátkem druhé poloviny minulého století – tehdejší prezident Eisenhower jejich stavbu podpořil i pod dojmem své dávné cesty právě po Lincolnově dálnici. Kromě východo-západního spojení vzniklo záhy ve Spojených státech i silniční spojení ze severu na jih. I za ním stál Carl Fisher.