Kamzíkům se v Tatrách daří, už jich je tam téměř 1200

Bratislava - Zoologové v Tatrách letos na podzim napočítali 1186 kamzíků. Kamzík horský je typickým tatranským živočichem, ostatně dostal se i do znaku Tatranského národního parku. Stavy těchto sudokopytníků letos dosáhly nového rekordu v šestapadesátileté historii sčítání na polské i slovenské straně Vysokých Tater. Zoology také potěšilo, že během sčítaní zaznamenali až 170 kamzičích mláďat. 

Od roku 2000 populace kamzíka horského tatranského v Tatranském národním parku neustále narůstá. Sčítání kamzíků v Tatrách, které jsou nejsevernější oblastí jejich výskytu na světě, se koná dvakrát do roka. Proti loňsku počet kamzíků v Tatrách stoupl o 90. Tradičně nejvíce zvířat, až 872, bylo zjištěno ve slovenské části pohoří. Nejpočetnější stáda žijí v jeho východní části, v Belianských Tatrách, kam je vstup turistů omezen.

Nejméně kamzíků zaznamenali zoologové v 90. letech, kdy jich v Tatrách žilo méně než 300, k následnému rozšíření kamzičí populace přispělo přikrmování a ochrana zvířat před pytláky. Kamzíkům prospívá také zákaz pohybu veřejnosti po asi čtyř desítkách turistických stezek, který v národním parku platí v období od začátku listopadu do poloviny června.

Kamzík
Kamzík

Tlaky na kamzičí populaci však člověk vyvíjel už i v dávnější minulosti, třeba v 19. století kamzičí populaci decimovali pytláci, z nichž asi nejhorší byl Jonek Lysý, který měl ulovit až 300 kamzíků a negativně se podepsal i na stavech svišťů, kdy je v některých dolinách prakticky vyhubil.

KamzíkKamzík je rozšířen od Pyrenejí až po Kavkaz, jeho původním domovem jsou především vysokohorské oblasti Alp, Tater, Karpat, vyskytuje se i na Balkáně a v Turecku. V Česku se vyskytuje v Jeseníkách a Lužických horách, kde byl uměle vysazen. Kamzík celoročně obývá vysoké polohy, jen při silných sněhových bouřích schází k horní hranici lesa. Kamzík je společenské zvíře sdružující se do stád, je značně plachý a lidská přítomnost jej často ruší. Tatranský kamzík je uznán za endemický poddruh, tento sudokopytník a přežvýkavec má válcovité vroubené rohy na konci háčkovitě zahnuté. Rohy mají samci i samice. Právě podle rohů se dá nejspolehlivěji určit věk zvířete, snadno lze podle nich rozeznat i samce od samice. V kohoutku kamzíci dorůstají asi 80 centimetrů a hmotnost se pohybuje okolo 30 kg. Jejich velice hustá srst je chrání i před těmi nejkrutějšími mrazy.