Polsko v kleštích: život mezi těžařskou lobby a ekology

Praha – Polská energetická politika se nachází pod čím dál větší palbou kritiky. Příčinou je především masivní spoléhání našeho severního souseda na spalování hnědého uhlí. Škodliviny pak neznečišťují ovzduší jen v Polsku, naopak – tvoří podstatnou část smogové situace například na Ostravsku. Nyní Varšava pořádá Velký klimatický summit OSN a aktivisté se bouří.

Více než 90 procent energie vzniká v Polsku spalováním uhlí a země s tím jen tak přestat nehodlá. Premiér Donald Tusk v jednom ze svých prohlášení říká: „Chceme obnovitelné zdroje energie, ale klíčovou surovinou pro nás bude i nadále hnědé uhlí.“ A k účelu udržení současného stavu i buduje nové elektrárny – ta hnědouhelná v Belchatově dodává celou pětinu polské energie. Stinnou stránkou věci je však její produkce škodlivin – emise oxidu uhličitého jsou šesté největší na světě.

Polské spoléhání na uhlí se tak dostává pod čím dál větší kritiku, a to i na varšavském klimatickém summitu OSN. Poláci si nepomáhají ani tím, že pozvali velké těžařské společnosti, které těžbu uhlí propagují. „Organizovat uhelný summit vedle globálních klimatických jednání OSN je prostě políček do tváře veřejnosti,“ říká Martin Kaiser z Greenpeace. „Uhelná lobby je aktuálně v Polsku tak silná, že si podřídila celou ekonomiku. Dokud nezničí celou zemi, nedají pokoj,“ doplňuje ho ekolog Jozef Drzazgowski.

Polští ekologičtí aktivisté
Zdroj: ČTK/PAP
Autor: Radek Pietruszka

Ekologové říkají: Poláci si zkrátka musí vybrat. Pořádat velký ekologický summit a zároveň sázet na přežitou energetickou strategii nejde příliš dohromady. Varšava se tak dostává pod mezinárodní tlak, který umocňuje i fakt, že redukování těžby by automaticky znamenalo i velké hornické protesty. V zemi s druhým nejznečištěnějším ovzduším v Evropě je pozice horníků, potažmo odborů, velice silná. Jak však tvrdí ekologové, polský rozchod s uhlím by tak bolestný být nemusel – země je prý schopná do roku 2030 snížit svou závislost na těžbě na polovinu. Nutné jsou nicméně investice a především pak politická a společenská vůle.

Kdo se s důsledky polské benevolence a vztahu k uhlí vypořádává na denní bázi, jsou příhraniční regiony. Na Ostravsku můžou polské emise za 60 až 70 procent smogových situací. „Rozběhli jsme zvláštní program ve výši 800 milionů zlotých na zlepšení ovzduší v Polsku, který se týká hlavně jihu země,“ říká k tomu polský ministr životního prostředí Marcin Korolec. Jaká je však váha hlasu tohoto ministra ve státě se silnou pozicí těžařských koncernů a jejich lobby, zůstává otázkou.