Církev se nesmí bát ušpinit si ruce při pomoci chudým, nabádá František

Vatikán – Papež František vydal velmi věcný, ale zároveň zásadní dokument, ve kterém shrnuje úkoly, priority a cíle svého pontifikátu a naznačuje, jakým směrem by měla být katolická církev reformována. V dokumentu nazvaném Evangelii Gaudium František církev nabádá, aby se nebála ušpinit si ruce při pomáhání chudým a utlačovaným.

František v textu čerpá ze svých kázání, projevů a rozhovorů, které uskutečnil během osmi měsíců svého pontifikátu. Takzvanou apoštolskou exhortaci napsal k ukončení Roku víry.

Papež nastiňuje, jak „oživit církev ve světě plném lhostejnosti, sekularizace a obrovské nerovnosti příjmů.“ Útočí na to, že peníze se staly v současné společnosti modlou. „Peníze musí sloužit, a nikoli vládnout,“ říká. Politiky prosí, aby zajistili, že budou mít všichni občané „důstojnou práci, vzdělání a zdravotní péči“. Nespoutaný kapitalismus je podle něj „novou tyranií“.  

„Dávám přednost církvi, která má modřiny, je zraněná a špinavá, protože byla venku v ulicích, před církví, která je nezdravá z toho, jak je omezená, a z toho, jak lpí na své vlastní bezpečnosti.“


Papež František
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Alessandra Tarantino

František v exhortaci rovněž vyzval movité lidi, aby se podělili o své bohatství. „Stejně jako přikázání Nezabiješ stanoví jasnou hranici za účelem zachování hodnoty lidského života, dnes bychom měli říkat i Nebudeš vytvářet ekonomiku vyloučení a nerovnosti. Takováto ekonomika zabíjí. (…) Jak je možné, že není ve zprávách, že postarší bezdomovec zemřel na ulici, ale je tam, že finanční trh ztrácí dva body?“ podivuje se ve svém textu František.

Text Evangelii Gaudium v angličtině čtěte ZDE.
Text Evangelii Gaudium v němčině čtěte ZDE.
Text Evangelii Gaudium ve španělštině čtěte ZDE.


Nebuďte bručouny, vyzývá František kněží

Svým upřímným, ale i vtipným stylem promlouvá papež i ke kněžím, kterým radí, jak připravovat kázání, která věřícím nedají spát. Připomíná jim, že zpověď by neměla být „mučením“, a vyzývá je, aby vyšli ze svých sakristií ven, ušpinili si boty, zapojili se do životů věřících a nebyli jen „defétistickými bručouny“.

I přes Františkův poněkud uvolněnější přístup k věřícím i duchovním ale existují témata, na kterých církev trvá. V textu papež potvrzuje odpor církve vůči potratům s tím, že tato doktrína je neměnná a je základním kamenem důrazu, který církev klade na důstojnost každé lidské bytosti. Rovněž opakuje, že ženy nemohou být vysvěceny na kněze, jde prý o „téma, o kterém se nediskutuje“. Dodává nicméně, že by ženy měly mít mnohem větší vliv na vedení církve.