Tel Aviv - Vražda izraelského premiéra Jicchaka Rabina vyvolala celosvětový šok. Šéfa exekutivy židovského státu a nositele Nobelovy ceny za mír totiž nezavraždil muslimský fanatik, ale izraelský pravicový extremista, který se ke svému činu hrdě přihlásil. Tento čin odhalil hluboké trhliny v izraelské společnosti a měl zásadní dopad pro mírový proces na Blízkém východě. Rabin byl zastřelen 4. listopadu 1995.
Vražda Jicchaka Rabina odhalila trhliny v izraelské společnosti
Šéf Strany práce Rabin stál totiž spolu s tehdejším ministrem zahraničí Šimonem Peresem za historickou mírovou dohodou s Palestinci ze září 1993. Ta vedla ke vzniku palestinské autonomie na izraelském území a slibovala další kroky k celkovému urovnání konfliktu ve Svaté zemi.
S tím ale zásadně nesouhlasily izraelská pravice a vojenské kruhy, které to označovaly za katastrofu a chtěly hlavně zabránit stahování izraelských osadníků z okupovaných palestinských území. Také Rabinovo gesto usmíření s předákem Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásirem Arafatem bylo v očích ortodoxních Židů vnímáno jako zjevná zrada.
Rozhovor s Irenou Kalhousovou (zdroj: ČT24)
Rabin byl přesto po své smrti vnímán jako národní symbol a stal se ztělesněním izraelských mírových snah, a to navzdory své vojenské minulosti a někdejším radikálnějším názorům.
Obětí atentátu se Rabin stal necelé dva měsíce poté, co 28. září podepsal ve Washingtonu za Izrael s OOP dohodu o rozšíření palestinské autonomie na západním břehu Jordánu. Na závěr mírového shromáždění v Tel Avivu jej 4. listopadu 1995 zastřelil pravicový radikál Jigal Amir.
Při odchodu z pódia Rabina zasáhly dvě kulky: jedna do zad a druhá do krku. Následoval převoz do nemocnice, kde však Rabin svým zraněním podlehl. Pohřben byl za účasti mnoha desítek hlav států 5. listopadu na jeruzalémském Národním hřbitově na Herzlově kopci mezi svými dvěma předchůdci, Levim Eškolem a Goldou Meirovou.
Zavraždění Rabina bylo temné a nesmírně význačné
Známý izraelský spisovatel Amos Oz k tomu jednou napsal: „Zavraždění Jicchaka Rabina bylo temné a nesmírně význačné; avšak to, co poté následovalo, bylo stejně význačné. Příští ráno byl celý národ v ulicích, přičemž polovina truchlila kvůli Rabinovi jako kvůli svatému a druhá polovina tvrdila, že Rabin byl ten nejhorší zrádce v celé židovské historii, který si zasloužil být postaven před válečný soud za zradu.“
Podle Šimona Perese dělila a dělí po Rabinově vraždě Izraelce hluboká propast, trvá ale jeho poselství: „Posel byl zavražděn, ne však jeho poselství. Poselství spočívající ve vytvoření opravdového míru, opravdové bezpečnosti a hospodářské prosperity zůstává nedotčeno.“
Příkaz od Boha a mystické prokletí
Amira, který se k vraždě přiznal, odsoudil telavivský soud v březnu 1996 na doživotí. Tehdejší student třetího ročníku práv chtěl vraždou zabránit předání západního břehu Jordánu Palestincům a po atentátu řekl, že „dostal příkaz od Boha“. Na otázku vyšetřovatele, zda svého činu lituje, řekl: „Proboha, to ne!“
Vraždu uvítaly muslimské ortodoxní kruhy v Íránu, ortodoxní židovské organizace a také radikální islamisté: například vůdce Islámského džihádu Ramadán Abdalláh Šalláh atentát přijal slovy, že neželí „smrti největšího světového teroristy“. Americký prezident Bill Clinton Rabina naopak označil za mučedníka míru a jordánský král Husajn za vojáka míru.
Podle některých zpráv byla na Rabina použita kabalistická klatba Pulsa de nura, která byla údajně aplikována podruhé ve 20. století, poprvé to bylo na Lva Trockého. Toto mystické prokletí požaduje, aby byla do šesti týdnů odstraněna osoba, která ohrožuje židovskou existenci. Vyřčena byla prý 25. září 1995 a premiér byl zavražděn pouhý den před jejím vypršením.
Po Rabinovi bylo pojmenováno telavivské náměstí, kde byl zavražděn, ale i řada dalších ulic, škol či parků v Izraeli i zahraničí. Jeho žena Leah zemřela v listopadu 2000 a jejich dcera Dalia krátce působila v politice.
GALERIE
Podpis dohody o Blízkém východě v roce 1993 zdroj: Wikipedia.org